„Odvedla jsem děti do školky a do jeslí a šla do práce. V práci nám nějaký iniciativní komunista rozdal, jaké máme napsat plakáty. Tak jsem na Vítkovických stavbách ty plakáty napsala. A potom jsme šli ven a ty hesla jsem psala na plot protějšího závodu. Byly tam celou dobu, až ten plot museli zbořit, protože oni mně dali i vápno, že to mám napsat vápnem. Tak jsem to psala vápnem a Rusáci jezdili okolo. Takoví červení byli, zmrzlí, jezdili po té silnici okolo. A já jsem tam psala: ‚Vy ne druzja, vy okupanti.‘ To si pamatuju. A potom to tam zůstalo, tak museli celej plot zbourat a udělat novej.
„To si pamatuju. Jenom vím, že jsem jim nesměla jít naproti. Oni šli průvodem pěšky, děti měly ty svoje panenky a já jsme vyběhla ven, chtěla jsem jim jít naproti a to jsem nesměla a musela jsem couvnout a jít domů a jen to pozorovat ze zahrady, jak ten průvod odsunutých Němců šel pěšky přes celou vesnici až do lágru dole na Lužích. Tam byla postavena provizorní ubytovna, kde přebývali, než je odvezli na vlak.“
„Mám vzpomínku, že přišli Rusi do Frankštátu, ale my všichni děti jsme už byli s dědečkem v Šentálu a naše maminky byly zakopané v lese v bunkru, aby je nebylo vidět. A ti Rusi jak postupovali nahoru, tak se zajímali, kde jsou ženy od dětí. To mně potom naši povídali. Ale prošlo to normálně. Něco prohledali. Nevím, jestli hledali jídlo nebo něco jiného a potom odešli pryč. Ti vojáci šli Šentálem nahoru a probrali každý dům a hledali asi jídlo, když nic jiného nenašli.“
Markéta Kirchnerová, rodným příjmením Macková, se narodila 25. října 1939 v osadě Šentál (německy Schönthal, dnes Krásné), která spadala pod obec Hraběšice (německy Rabenseifen). Pochází z národnostně smíšeného manželství Čecha a Němky. Za druhé světové války padli v řadách wehrmachtu čtyři její strýcové. Díky otcovým českým kořenům rodinu nezařadili do odsunu Němců, do nějž ale museli nastoupit všichni příbuzní z matčiny strany. Po základní škole Markéta Kirchnerová studovala zdravotní školu v Šumperku. Na začátku třetího ročníku ji ale ze školy vyloučili. Na nástěnku totiž umístila školníkem podanou vlajku carského Ruska, což vedení školy považovalo za urážku Sovětského svazu. Šestnáctiletá Markéta proto nastoupila do zaměstnání v okresním stavebním podniku a při práci ještě vystudovala stavební průmyslovou školu. Poté pracovala pro Vítkovické stavby, kde se stala vedoucí provozu. Právě v zaměstnání se seznámila s Jaromírem Kirchnerem, za nějž se provdala a s nímž měla dcery Hanu a Magdalénu. Jejich manželství se ale rozpadlo. Z Vítkovických staveb se Markéta Kirchnerová vrátila zpět k okresnímu stavebnímu podniku a poté pracovala až do penze na stavebním úřadu v Šumperku. V době natáčení v roce 2024 bydlela v Šumperku.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
