Pokud jsou lidé ochotní, jde přežít všechno
Patra Karadžu se narodila 9. srpna roku 1926 v obci Vovousa v Řecku. V době druhé světové války, respektive občanské války v Řecku vychodila jen dva roky základní školy. Za druhé světové války jim fašisté vypálili vesnici, ale jinak přestáli s rodinou válku bez úhony. V občanské válce se její bratři dobrovolně přidali k Řecké lidové osvobozenecké armádě – vojenskému křídlu Komunistické strany Řecka a dva z nich v konfliktu padli. Vzhledem k perzekucím po občanské válce využila rodina pamětnice možnost přidat s k organizované emigraci do států socialistického bloku. V listopadu 1949 se tajně po dvanáct nocí snažili spolu s dalšími asi 70 lidmi dostat přes hory do Albánie. Cestou se ale skupina rozdělila a její rodiče a sestra byli zadrženi a uvězněni v Řecku. Z rodiny tak překročila hranice jen Patra Karadžu se dvěma synovci. Po týdnu v Albánii byli spolu s dalšími skupinami Řeků dopraveni nákladní lodí přes Gibraltarský průliv do přístavu v Polsku. Odtud byli odvezeni vlakem do Československa a umístěni v záchytném táboře v Mikulově. Po čtyřměsíční sérii úředních úkonů a zdravotních prohlídek byla pamětnice spolu s mnoha dalšími umístěna na zámku v Miletíně, odkud záhy začala dojíždět za prací do textilní továrny Juta ve Dvoře Králové, kde pracovala až do roku 2005. Její synovci byli s nástupem do školy umístěni jako ostatní děti řeckých imigrantů narozených v Řecku v dětském domově. Ještě v táboře v Mikulově poznala pamětnice svého budoucího manžela Sotirise Karadžose, se kterým vychovala tři děti. Synovci se v šedesátých letech vystěhovali za otcem do Taškentu v SSSR. Patra Karadžu udržovala kontakt nejenom s nimi, ale i s rodinou v Řecku, kterou po uvolnění v osmdesátých letech i hojně navštěvovala.