František Jursa

„Šupli nás do autobusu a odvezli do přístavu, dostali jsme pokoj v podpalubí, kde stěny byly našikmo, ta loď se jmenovala Gruzie, to byla polská loď a získali ji Sověti po válce jako reparaci za nějaké vyřizování účtů po druhé světové válce a udělali z ní výletní loď pro výletníky, takže ona měla přístav na Černém moři, přijela pro nás a skončila ve Vladivostoku a ona jela Sovětům pro věci. Tam byly auta, ta loď měla své hospodářství, ona měla na palubě ovce, slepice, já jsem to zpočátku vůbec netušil, ale když jsme pak jeli nazpátek, tak jsem to viděl, jak Rusi museli nakoupit potraviny, ovce a další drůbež, na té lodi bylo normální hospodářství, králíci, kohouti, slepice, prostě všechno.“

„Neměl jsem představu. Můj brácha byl fotografem, takže jsem uvažoval, že bych byl sportovním fotografem, ale nabídli mně, jestli bych neměl zájem o založení armádního cyklistického celku v Brně, kde měla v tu dobu cyklistika velký rozkvět, stavěla se tady dráha a byli tady funkcionáři a oni mě přesvědčovali, abych to vzal, ale já jsem si na to netroufal, bylo mně tehdy dvacet čtyři let, ale vzal jsem to, a tak jsem byl pověřený řídit armádní družstvo v počtu jedna plus šest v Černých Polích. Kde to do dnešního dne pokračuje.“