RNDr. Rudolf Jiříček

„Dělali výslechy a jeden byl komický. Přišel za mnou pan František Veselý z Prušánek, člen StB. Vážil 140 kg. Přišel do laboratoře. Seděl jsem právě u mikroskopu a on se mě ptal, kdo jsem. Vzal mi klíče od skříňky a prohledával mi věci. Našel tam knížečku, ve které byl článek od Einsteina. Stálo tam: ‚Lidé, kteří si libují ve vyrovnaných řadách a ve vyřízeném krku, nepotřebují mozek, vystačili by pouze s míchou. Einstein na pruská vojska!‘ Pro něj ruská a pruská bylo totéž, tak mě sebral a snad týden mě týral při výslechu. Nakonec za ním přišel nadřízený a říkal: ‚Franto, to asi nebude on...‘ A on oponoval: ‚Necháme ho zavřít, to je určitě on, ten Einstein, který nechal vyhodit vrtní věž v Týncu!‘ Já říkám, že zemřel v roce 1958. A on na to: ‚Nebo jeho rodina!‘ Jejich vědomosti byly úžasné. Tenkrát mě škrtil zejména Kordula z Ratíškovic a Veselý. Vozili mě v autě, v hillmanovi, zastavili tady v Hodoníně u podniku, já tam musel vlézt a oni mě vezli do lesíka mezi Lužicemi a Josefovem, tam jsem dostal pár facek. Chtěli po mně vědět hlavně, s kým jsem ve spojení ze zahraničí.“

„Straníci, KSČ na fakultě v Brně, první, co udělali, bylo, že přejmenovali Masarykovu univerzitu na Purkyňovu. Říkalo se tomu potom spíše brněnská univerzita. Všichni komouši, hlavně ti mladí, vyházeli staré profesory, kteří byli známí po celé Evropě. Také můj profesor, který byl děkanem celé fakulty, profesor Karel Zapletal, vynikající geolog, byl zbaven funkce děkana, a dokonce ho vyhodili z katedry. Prorektora Krejčího také zbavili funkce, dostali se všude. Dělali to lidé jako Kokeš Štelcl, Vojtek, Laštůvka... Udělali z univerzity sovětský gulag a zcela zničili životy bývalých zaměstnanců. V průběhu těchto akcí zemřela profesorka Folkmannová a také, ve svých třiačtyřiceti letech, před zraky studentů, docent Jedlička, můj přítel. Jen proto, že původně ho rodiče dali na bohoslovectví a on z toho zběhl. Mě potom obvinili, že jsem údajně vedl protistátní hnutí s cizinci, jelikož jsem učil lidi z Arábie, Řeky, Jugoslávce. Sebrali mě, dovedli na rektorát, kde mi profesor Trávníček s komunistickým konsiliem řekli, že mě za trest doporučí do uranových dolů. Já odpověděl, že to bude již podruhé, kdy on potrestá naši rodinu. Ptal se, jak to? Můj prastrýc se jmenoval profesor Vymazal, z Brna, znal třicet jazyků. Profesor Trávníček, popisovaný Haškem jako poručík Dub, ten, který vedl naše vojáky do předních linií, velice horoval za Rakousko-Uhersko, potom za Německo, ten udal mého prastrýce, že nevstal při rakouské hymně, a on se za to dostal do Špilberku. ‚Hledala vás policie, nenašla vás a pak byl Reich, vy jste horoval pro Reich a pak jste se dal do komunistické strany.‘ Oni mě přitom vyhodili a musel jsem odejít z fakulty, ale jemu to nezapomněli a zakrátko zemřel.“

„Docent Jedlička byl přednášející z katedry botaniky, spolu s ním jsme zakládali nový obor paleontologie. Měl asi třiačtyřicet roků, když ho v rámci čistek v roce 1958 obvinili. Původně ho totiž rodiče dali na teologickou školu, odkud on raději odešel na přírodovědu, kde dosáhl docentury, skutečné docentury. Bohužel ho (komunisté) tak tyranizovali a hrozili mu, že ho zavřou a vyhodí z fakulty. Nakonec dopadl tak: přednášel, v posluchárně plno žáků, vzadu seděl komunistický komitét, který mu řekl, že ho po přednášce budou vyšetřovat – a on se najednou zhroutil a bylo po něm.“