Jarmila Ježová

"Oni si do toho nemluvili. Prostě dědeček šel na schůzi ke komunistům, babička šla na mši do Husovic. Měli strašně hezké manželství a každá schůze u komunistů začínala tím, kdy pan Kroupa oddělá ten křížek nad těmi dveřmi. Načež pan Kroupa řekl, že to není jeho křížek, že je jeho manželky, kterou on respektuje, a on že nic oddělávat nebude. Takže můj dědeček když byly třeba nějaké odměny, tak to nehrozilo. To nedostával. A v osmašedesátém položil knížku, když už pak viděl, že už to bere úplně jiný směr, než proč on do té komunistické strany vstoupil. Protože on opravdu byl strašně hodný člověk."

"Když se moje máma vdala, tak si zažádali o byt a prostě byt furt nedostali. Otec dělal v armádě a potom šel do Zetoru, že by dostal nějaký byt z toho Zetoru, jenže byl šikovný, dělal mistra, takže napřed začali dávat byty dělníkům a on byl zase bez vyhlídky. A to už bylo špatné, protože ten dědeček Kroupa, který dělal toho školníka, tak šel do důchodu, protože byl nemocný a našim dávali jednopokojový byt na Francouzské, což maminka nezkousla. A tak táta, ač byt to tedy nebyl bůhvíjaký vybavením, tak musel opustit to místo v ZKL, kde měl trojnásobný plat jako pak školník tady."