"Protože jsme bydleli u té silnice, tak tam pořád někdo chodil a klepal, a tak se tam dostal jeden důstojník a chtěl tam mermomocí bydlet. Ale tatínek ho zavedl do světnice a ukázal mu, že je nás tam moc, protože tam byl ještě stařeček, stařenka a prastařenka, a dvě děti. A naši tam měli takový kredenc s nějakými parádami [šperky]." – "A to byl ruský důstojník?" – "To byl ruský důstojník, ten tam mermomocí chtěl bydlet, tatínek mu teda říkal, že tam není místo, že je nás tam moc, tak on říkal tatínkovi: ,Ty buržoj!' Tatínek mu říkal, že žádný buržoj není, ale že teda je nás hodně."
"V noci jsme se vzbudili a zrovna hlásili, že jsme byli okupovaní. A protože jsme tam neměla ani staniční ani vrchní [sestru], tak jsme sedli do auta a jeli jsme [do nemocnice]. Říkala jsem děvčatům: ,V první řadě jsou pro nás [důležité] děti, musíme je nakrmit, okoupat, dát do pořádku, pak teprve je to ostatní. Doktoři pořád řešili politiku, my jsme musely krmit a balit děti...."
"Přišli Němci, gestapáci, a naši měli strach, protože já jsem byla děcko a děcka popovídají kdeco všecko, když se jich někdo ptá... Podporovaly se ty rodiny těch, kteří byli v koncentračních táborech. Jenomže to vázala a posílala naše maminka. Tak oni přišli k nám, ti gestapáci. Maminka právě říkala, že měla hrozný strach, že seděla tady na židli a... zpovídali mě, jako děcko, chtěli všecko vědět, co se tam děje. Když pak ještě na konci války k nám přišla paní Dostálová, což byla Němka, ale na že by... ona právě přišla říct našim, že to byli Češi, kdo je udal těm Němcům."
Marie Jelínková, rozená Pečínková, se narodila 24. ledna 1937 v obci Laškov na Prostějovsku. Otec Jan Pečínka pracoval jako sladovník v pivovaru, maminka Anežka, rozená Švecová, jako služebná v místním hostinci. Oba rodiče podporovali za protektorátu rodiny vězňů koncentračních táborů a dalších pronásledovaných osob, za což je někdo ze sousedů udal. Při domovní prohlídce naštěstí příslušníci gestapa nenašli nic kompromitujícího, rodina tedy vyvázla bez trestu. Kvůli působení partyzánů v okolních lesích Laškov málem stihl osud nedaleké osady Javoříčko. Marie Jelínková má několik vzpomínek z konce války, kdy přes Laškov přecházela fronta. Po únoru 1948 komunisté propustili jejího otce ze zaměstnání, protože odmítl založit v obci JZD. Pamětnice vystudovala střední zdravotnickou školu, přes dvacet let pracovala jako dětská sestra, převážně ve Fakultní nemocnici v Olomouci. V 80. letech si doplnila pedagogické vzdělání na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a vyučovala odborné předměty na zdravotnických školách. V 90. letech založila v Olomouci Vyšší odbornou školu sociální CARITAS, kde působila až do odchodu do penze. V roce 2023 žila pamětnice v Domově Alfreda Skeneho pro seniory v Pavlovicích u Přerova.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
