Ing. Jan Jarolím

„Táta to zažil v době krize, kdy mu hrozila, dneska bysme řekli insolvence, ale tenkrát v podstatě krach tý firmy a ztráta majetku a všeho, co vlastně vybudoval. Tak někdy popisoval to martýrium, jak říkal, jak obcházel své věřitele a dodavatele, který jeho stavební firmě dodávali, a prosil je o pomoc a aby mu buď slevili, nebo aspoň odložili splatnost těch faktur. A ty lidi, takoví ti tvrdší, tak mu poskytli odklad a čekali prostě, i když sami třeba měli problémy. Některý mu slevili a táta se z té krize skutečně vymotal a zachránil firmu, dodělal zakázky, zaplatil prostě všechno, co měl, jak říkal, a dosáhnul čistého štítu. Pak vypukla válka a tohle mu vlastně to předválečný vyčištění a zachránění aspoň části toho majetku, tak mu umožnilo, že vlastně tu firmu stavební prostě zrušil. Protože nechtěl stavět pro Němce.“