Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Jan Jarolím (* 1946)

• narodil se 21. září 1946 v Praze

• syn známého architekta Jana Jarolíma

• po hospodářské krizi otec prodal část majetku, o zbytek přišel po komunistickém převratu

• v roce 1950 byl Jan s rodiči z Prahy vystěhován

• vystudoval zemědělskou univerzitu

• po revoluci působil na federálním výboru pro životní prostředí

• v letech 2006 až 2021 starostou Prahy 9

Dětství ve Slapech

Jan Jarolím se narodil 21. září 1946 v Praze. Jeho matka byla Františka, rozená Karasová, a otec Jan Jarolím, známý architekt. „Pocházel z chudých poměrů a svou pílí se vypracoval,“ vzpomíná. Kromě jiného postavil dům U Zlaté pšenice na Václavském náměstí, Maceškův palác na Vinohradech a penzion a lázně ve stylu art deco a funkcionalistickou vilu v ulici Na Slupi. V ní také Janovi rodiče bydleli. „Tatínek to vlastnil až do hospodářské krize, pak byl nucen lázně včetně vily prodat. Měl ale příslib doživotního užívání bytu. To platilo až do roku 1948.“ Krátce po únorovém převratu však začala budova sloužit jako ubytovna zaměstnanců nemocnice a rodina Jarolímových se musela v roce 1950 přestěhovat. „Nechali tam tátovi kancelář, z bytů pak byly zřízeny jesle.“ Naštěstí rodina vlastnila také letní byt ve Slapech nad Vltavou, kam se přestěhovala.

Přestože bylo pamětníkovu otci všechno odebráno, byl zatížen milionářskou dávkou. „Vždycky na Vánoce přišel přípis, jestli do toho dne nezaplatíte... Táta neměl žádné příjmy, jen když jako architekt něco vydělal, tak tím živil mě a maminku. Vždycky soptil, protože ve Slapech jsme nic neměli, v zimě jsme byli v jedné místnosti a topili jsme jen v kamnech.“

Škola a studium

Ve Slapech začal pamětník chodit do základní školy a od šesté třídy dojížděl do Štěchovic. Poté pokračoval na všeobecné vzdělávací škole v Praze-Modřanech. A jako ostatní děti v té době trávil své dětství převážně venku s kamarády. „Byli jsme venku a užívali jsme si přírody.“

Protože Jana bavila matematika a příroda, rozhodl se pro studium biofyziky na matematicko-fyzikální fakultě. Po prvním ročníku ale školy zanechal a v roce 1968 přešel na vysokou školu zemědělskou, na obor krajinné bioinženýrství. Tam se také potkal se svou budoucí ženou Helenou, se kterou měl svatbu v roce 1974, rok po ukončení školy. Zanedlouho poté byl povolán na vojnu, kde strávil rok, a vrátil se v listopadu 1975. V osmdesátých letech se s rodinou přestěhoval na Prosek, na Prahu 9.

Jeho první zaměstnání bylo v hydrometeorologickém ústavu, kde pracoval například na matematickém modelu transformace povodňové vlny v území. V roce 1984 přešel do výzkumného ústavu místního hospodářství. Díky svému zaměstnání jezdíval na mezinárodní festival s tematikou životního prostředí Ekofilm. Na něm se také v létě roku 1990 potkal se svým bývalým kolegou z výzkumného ústavu, který v té době pracoval na federálním výboru pro životní prostředí. „Domluvili jsme se, že pojedeme spolu zpátky. Říkal, že připravuje řadu programů, který budou financovaný ze zahraničí, tak jsem si to vzal na stůl a napsal jsem několik stránek, jak bych si řešení tohohle projektovýho úkolu představoval. A to jsem mu donesl na federální výbor, který byl ve Slezské ulici.“

Komunální politika

Zanedlouho začal pamětník pracovat na federálním výboru jako poradce náměstka a po roce se stal ředitelem výboru ekologické politiky. Tím byl až do rozdělení Československa. „Měl jsem v rukou 200 milionů, kterýma jsme ty projekty odstartovávali. Ta doba byla euforická.“

Po rozdělení Československa pracoval nějaký čas v poradenské firmě, kde se stále věnoval tématům spojeným s životním prostředím. Zároveň vstoupil do ODS. „Přihlášku jsem odnesl do Českolipské ulice, kde Václav Klaus bydlel. Převzal to mladší syn a chvíli jsme si povídali.“ V politice se pak začal angažovat a za čas kandidoval na post místostarosty Prahy 9. Od roku 2006 do roku 2021 působil jako starosta této městské části.

Během svého působení na radnici se pamětník podílel na řadě projektů spojených s územním rozvojem – na dostavbě radnice, přeměně zdrojů topení a zlepšení ovzduší v Praze 9, rozšiřování parků a cyklostezek, budování stanic metra nebo rekonstrukce hostince U Brabců.

Životní zásadu Jan Jarolím převzal od svého tatínka, a sice to, aby se v lidech snažil vidět vždy to dobré. Dnešní mladé generaci vzkázal, aby žila každý den svého života opravdu naplno a aby se chovala tak, aby byl „pojem udržitelného vývoje naplněn“.