Marie Horňáková

* 1941

  • „Když jsme se tedy takto dramaticky dostali ten den zpátky domů, tak tady samozřejmě žádné zásoby nebyly. A já jsem šla nakoupit tady do Dukátu, to bylo nákupní centrum, že tedy musím něco nakoupit domů, ale tam nebylo nic. Tam nebyl rohlík, chleba, mouka, mléko, prostě základní potraviny úplně pryč. A tady jste to měl tak akorát na nějaký ten den. Tak to vím, že jsem potom naložila dítě na kočárek a jela jsem tím lesem do Divišovy čtvrti, to mně kdosi poradil, že tam je jakýsi obchůdek, kde ještě mají. Bylo to těžké!“

  • „Tam vtrhli ruští vojáci, byli to takoví... no výrostci spíš, takový ten věk osmnáct až dvacet pět, kteří tedy vyloženě rabovali a hledali, co kde ukořistit, tak k nám vtrhli do sklepa a požadovali pití, vodku. Vodku jsme neměli, ale protože je to Slovácko, tak slivovice tam byla, tu měl uskladněnou ten náš soused. Samozřejmě to hned objevili, ale abychom jim nepodali něco, co by je mohlo otrávit, tak se musel vždy jeden z těch dospělých mužských, což byl můj tatínek a ten soused, předtím napít. A potom oni popíjeli taky a nutili tyhle pány taky pít a vím, že to dopadlo tak, že tatínek měl přímo otravu alkoholem, ležel tam úplně jako mrtvola a my jsme nad ním plakali, že nám umřel a tak, takže to byl takový silný zážitek.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 14.06.2023

    (audio)
    délka: 02:42:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jako četník se tatínek komunistům nehodil do krámu

Pamětnice na jedenáctiletce, 50. léta
Pamětnice na jedenáctiletce, 50. léta
zdroj: archiv pamětníka

Marie Horňáková, rozená Müllnerová, se narodila 14. března 1941 v Žarošicích u Kyjova, kde její otec František Müllner pracoval jako četník. Před válkou působil na Slovensku, po vyhlášení Slovenského státu v roce 1939 však byl i s manželkou a starší dcerou odsunut na území protektorátu. Po únoru 1948 byl propuštěn z nově vytvořeného Sboru národní bezpečnosti a musel se živit manuálně. Kvůli svému otci měla později Marie problémy při studiu. Po maturitě v roce 1958 nebyla přijata na medicínu, podařilo se jí však vystudovat obor matematika – chemie (později biochemie) na přírodovědecké fakultě v Brně. Ještě během studia se vdala za Kamila Horňáka, literárního a divadelního kritika, který se angažoval během Pražského jara a s nástupem normalizace se ocitl na černé listině. Jeho politický škraloup přinesl problémy celé rodině, pamětnice byla šikanována na pracovišti a jejich dcera nemohla přes vynikající prospěch studovat gymnázium. Marie Horňáková působila celý svůj profesní život v oboru biochemie, v šedesátých letech ve výzkumu, od sedmdesátých let pak na oddělení klinické biochemie v nemocnici Milosrdných bratří v Brně, kde po sametové revoluci zastávala pozici primářky. V roce 2023 žila pamětnice v Brně.