Odpustit je možné i bez toho, aby se viník za způsobenou křivdu omluvil
Jana Hlavsová se narodila 13. dubna 1957 v Praze jako druhá dcera manželů Němcových. O dva roky později se rodina přestěhovala z Košíř na Vinohrady, kde se ona i její sourozenci stali svědky rostoucí komunity katolických intelektuálů, kteří k nim domů docházeli. Díky takzvaným setkáním čtvrtečníků se Jana mohla už v dětství seznámit třeba s Jiřím Hejdou nebo Tomášem Halíkem. Po invazi v srpnu roku 1968 odjela rodina na několik měsíců do rakouského exilu, ze kterého se však na popud Jiřího brzy vrátila. Na počátku sedmdesátých let se Němcovi přestěhovali do většího bytu v Ječné ulici, který se posléze stal centrem českého undergroundového setkávání, ale i vydatného zájmu StB. Jana se zde seznámila se zpěvákem kapely The Plastic People of the Universe Mejlou Hlavsou, za kterého se v roce 1975 vdala. Po vykonstruovaném procesu s kapelou, který se odehrál o rok později, byla svému manželovi hlavní oporou během jeho půlročního pobytu ve vazbě. Současně se však také stala občasným svědkem rodícího se prohlášení Charty 77. To hned v lednu signovala, ovšem podpis nebyl kvůli nedokončenému studiu zveřejněn. V následujících letech se její život téměř neustále pojil s perzekucí a pozorností StB. Přátelé byli v rámci takzvané akce Asanace postupně nuceni emigrovat, a i přesto, že takový osud potkal v roce 1983 i jejího otce, byli Hlavsovi pevně přesvědčeni zůstat v Československu. Janě se i přes tyto komplikace podařilo dokončit zdravotní školu s maturitou. Během svého života pracovala mimo jiné s postiženými dětmi, po revoluci pak dlouho jako zdravotní sestra v nemocnici. S Mejlou, který zemřel v roce 2001, má syna Štěpána a dceru Magdalénu.