Vytvořil jsem si prostor bez nudy, ve kterém jsem netrpěl
Stáhnout obrázek
Pavel Hlavatý, malíř, grafik a sběratel výtvarných děl, se narodil 4. února 1943 v Albrechticích u Turnova. V 7,5 letech nastoupil před úmrtím matky do dětského domova v Turnově. Po slučování malých domovů v roce 1952 jej vychovávala matčina sestra Eleonora Reslová v Liberci a následně jeho starší sestra v Novém Boru. Po jednom roce studia na gymnáziu přestoupil na Státní uměleckou školu doktora Zdeňka Nejedlého v Uherském Hradišti, kde se věnoval výtvarnému umění. Obdržel „modrou knížku“ a jako absolvent nastoupil jako projektant do dolu Julius Fučík v Petřvaldě. V sousedním Havířově získal byt a začal učit na škole. Do roku 1968 kreslil do časopisu Dikobraz, Literárních novin a psal reportáže z Rakouska či Paříže. Poprvé vystavoval na Výstavě mladých v Ostravě roku 1968. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy se aktivně podílel na organizaci petice za odvolání poslance a spoluautora „zvacího dopisu“ Drahomíra Koldera, za což byl nepodmíněně odsouzen podle §103 za hanobení ústavního činitele. Trest dostal také za autorství „antisovětské“ výstavy Protestkresby 68, tentokrát podle §104 za hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele. V důsledku neléčení revmatických horeček v nápravném výchovném ústavu Heřmanice v ostravské části Hrušov strávil po propuštění 2 měsíce v nemocnici a zdravotní následky si nese dodnes. Po zrušení Svazu výtvarných umělců nebyl zaregistrován do Českého fondu, a ztratil tedy možnost prodávat umělecká díla v distribučním podniku Dílo. Nesměl vystavovat, učit, přednášet ani vyvážet díla do zahraničí, jeho jméno bylo v redakcích na seznamu nežádoucích osob, a tak kreslil pod různými pseudonymy. Jednou za 3 měsíce se musel zpovídat, z čeho žije, podávat zprávu, s kým se setkal, udržel si však ateliér a také osvědčení svobodný umělec. Za pomoci přátel tedy vystavoval díla v zahraničí, kde nasbíral 54 cen, a i v období normalizace se tak uživil. V roce 1983 se podruhé oženil.
