„Jak říkám, ten sport a ta hudba mně dost pomohly k tomu, že jsem… de facto mě z toho [nadřízení] vytáhli a nechali mě dělat něco jinýho. Takže nemůžu si stěžovat. Vím, že byli… ovšem dost si to zavinili sami. Ono taky musí člověk nějakým způsobem pokládat i ty nadřízený, že to taky nemají lehký, a zbytečně nějaký rozmíšky nemají cenu. A na co by si měl kdo stěžovat. To zkrátka tak šlo, no.“
„Já jsem skutečně byl agent CIC. Kamarád, co odešel, tak jsme se dohodli, až přijde tam do lágru, tak že nahlásí moji adresu a ať za mnou někoho pošlou a já budu tady dělat kontakty mezi CIC a republikou a budu tak sloužit tomu režimu. A to byla strašná náhoda, že mě potom… já jsem byl půl roku vězněnej na Pankráci, to jsem všude uváděl. A bylo… na tý cele, co jsem byl, tak tam nás bylo asi šest nebo sedm, a já jsem… on se mě ten CIC agent, co mě navštívil, já jsem mu dal šaty a nějaký prachy a říkal jsem mu, že když bude potřebovat, tak že jsem jako agent de facto. No a jeho ovšem chytili a on vyzradil moji adresu. Takže na základě toho já jsem byl oficiálně zavřenej jako agent CIC. Návrh byl buď smrt, nebo celoživotní [trest].“
„Nejlepší bylo, když mě potom stěhovali vlakem, to nás nevezli autem, do Prahy, tak ten četník, co mě vezl, měl strach, abych… když se jede tunelem v Praze, tak abych neutekl. Tak si zapálil dvě cigarety najednou a dýmal, aby bylo hodně vidět.“
„Pamatuju se, když mě vezli do Plzně, tak oni mě odvezli na vlak, kterej přijel z Plzně se študákama, neboť v Domažlicích byl gympl. To mě zrovna ten policajt… to byl četník, to nebyl policajt… s bodákem mě vedl, ruce spoutaný, a teď ti moji kamarádi, kolegové, který jsem znal z tanečních a z tohoto, tak viděli… jsem se s nima setkal. Tak to víte. A já jsem byl na to pyšnej. Já jsem byl za to pyšnej. Vidíte, tak máte proti tomu režimu něco dělat...“
Jiří Hezký se narodil 24. května 1928 v Domažlicích. Když mu bylo necelých dvanáct let, odvedli nacisté jeho otce Josefa Hezkého do koncentračního tábora Flossenbürg, kde strávil dva a půl roku. V prvním ročníku na vysoké škole se Jiří začal politicky angažovat, stal se členem akademického spolku Všehrd a v únorových dnech roku 1948 se přidal k pochodu za prezidentem Benešem. Od roku 1948 pomáhal s převáděním emigrantů na Západ a navázal kontakt s americkou zpravodajskou službou CIC. Kvůli tomu pamětníka na podzim roku 1948 zatkli a věznili - nejprve v Domažlicích, následně v Plzni a nakonec v Praze na Pankráci. Po půl roce se ale dočkal propuštění, prý proto, že vyslýchaný agent CIC změnil výpověď. Z vysoké školy obchodní ho ale vyloučili. V roce 1950 Jiřího povolali na vojnu k Pomocným technickým praporům (PTP). Nejprve pracoval v dolech na Mostecku a později na Ostravsku. Přečkat službu u PTP mu pomáhal sport a zpěv - stal se členem pěveckého kroužku a organizoval sportovní tréninky. Ještě na vojně nastoupil k dálkovému studiu na vysokou školu báňskou a v 60. letech získal titul kandidáta věd. Působil ve Výzkumném ústavu ekonomiky stavebnictví v Bratislavě. Po sametové revoluci pracoval mnoho let v přední evropské výzkumné skupině Euroconstruct, zaměřené na stavebnictví. Jiří Hezký dlouhá léta předsedal domažlické organizaci Českého svazu PTP a o svých zážitcích chodil besedovat do škol. Jiří Hezký zemřel 5. července roku 2020.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
