V NDR jsme o odsunu Němců z Československa nesměli mluvit
Stáhnout obrázek
Annelies Hennig, rozená Weigelt, se narodila 2. října 1939 v Jablonci, nejranější dětství strávila v Liberci. Matka Hedwig pocházela ze sklářské rodiny z Jablonecka, otec Richard pracoval u dráhy. Po konci války vládl v Liberci chaos a násilí, babička Anna spáchala 14. května 1945 sebevraždu. Nedlouho nato musel dům opustit i zbytek rodiny, internování byli v Liberci ve sběrném táboře, bývalém sportovním areálu. Po několika týdnech byli v noci převezeni v otevřených nákladních vagonech do Žitavy (Zittau), otec měl původně v Čechách zůstat, ale poté, co se matka nervově zhroutila, směla rodina zůstat pohromadě. Otec si po zotavení z tyfu našel práci u dráhy ve Výmaru, kam se rodina přestěhovala. Nervový stav matky se nelepšil, děti proto musely čtyřikrát či dokonce pětkrát pobývat v dětských domovech a v klášterech u jeptišek. Prarodiče a sourozenci rodičů žili v západoněmeckém Bayreuthu, Annelies je zpočátku navštěvovala, ještě v roce 1955 byla na pohřbu dědečka, zůstat na Západě se neodvážila. Po základní škole šla do učení do jenských optických závodů Carl Zeiss, v osmnácti letech se vdala za „politicky nespolehlivého“ artistu a varietního umělce Gerolfa Henniga. Vystupovali i v cizině, směli ovšem pouze do té socialistické. Jedna z jejich tří dcer se provdala za polského občana a vystěhovala se s ním do Západního Berlína. Paní Annelies se v NDR s žádnými sudetskými Němci nestýkala a ani s vlastními dětmi o odsunu své rodiny z Československa nemluvila, v NDR bylo téma odsunu Němců tabu. V létě roku 1989 manželé Hennigovi po letech marných žádostí dostali povolení vycestovat na Západ. Po vystoupení v Norimberku se po určitých peripetiích rozhodli v SRN zůstat a usadili se v bavorském městě Pegnitz. Na Západ se mezitím s manželem a dítětem vydala i nejmladší dcera Katrin, ta se společně se stovkami svých spoluobčanů rozhodla utéct přes Prahu, kde strávila nějaký čas v budově západoněmecké ambasády.
