Jan Havel

„Samozřejmě, že jsme měli zranění. Nebudu říkat, že bych zranění neměl. Jestli mám dobře spočítáno, tak mám v obličeji asi 145 stehů. Samozřejmě, že to byly větší rány. Na jednom místě jsem to měl pod okem, pod víčkem celý utržený a měl jsem tam 27 stehů vnitřně a 14 venkovně, takže jsem to měl jak plácačku. Ale hokejovej sport je tvrdej a ten se musí přežít. Zranění bylo hodně, ale zajímavý je, že za celou éru na to doplatil tehdy ve Spartě Honza Eysselt, kterému puk vyrazil oko. Od té doby začaly i ty štítky. Někteří jednotlivci na to doplatili. Nevím celkově kolik, ale tohle konkrétně vím ze Sparty, protože jsem ten zápas hrál a stalo se to metr ode mě. Takže ten přišel o oko. Nakonec hrál i bez toho oka ještě dvě sezony, což bylo obdivuhodné, že s tím jedním okem vlezl na led. Myslím si, že historicky asi těch zranění není tolik, že by z toho vážně někdo byl postižený nadosmrti, kromě těch očí. Ty kolena a tohle, to v našem stáří přichází. Já budu muset taky vyměnit kolena, abych mohl chodit. Už to oddaluju třetí rok. Ale doktoři říkaj, dokud chodíš, tak choď co nejdýl, než tě to začne bolet. Myslím, že důsledky toho sportu člověk pozná, až když překročí padesátku nebo šedesátku nebo i dál.“

„Táta mě přivedl na led v pěti letech. Mně se to strašně líbilo. Nazul mi tehdy takzvaný šlajfky. Bylo to na kličku, musel jste mít takový kotníčkový boty s velkým kramflekem a silnou podrážkou, na které se to přišroubovalo. A v teplákách a bundě mě přivedl na led. Vzal mě za ruku, abych dělal první krůčky. Projel se mnou kolem rybníka, pak řekl: ‚Musíš se pustit. A neboj se, začni takhle…‘ Já jsem na něj koukal, rozeběhl jsem se po nohách a natáhl se a kousek ujel, což se mi začalo líbit. On mi říkal: ‚Takhle ne. Musíš to odrazit z levý na pravou nohu. Já ti to ukážu...‘ Rozjel se po rybníku a nakonec skončil u stavidel, protože na tom rybníku byly naházený kamínky nebo škvára a nějak mu to zadrhlo. Takže můj první dojem byl, že jsem ho viděl na břiše. Od té doby mi to už neukazoval. Ale je pravda, že já, když jsem se vrátil ze školy, tak jsem zahodil tašku do rohu a byl jsem na rybníku.“