Ladislav Harant

* 1965

  • „Pak jsme tady v Sušici k 28. říjnu 1989 domlouvali položení květin [u sochy Tomáše Garrigua Masaryka], a to nás sebrali. Mě sebrali přímo z práce a pak jsme jeli pro Petra [Hracha], ten byl někde v restauraci. Jeli jsme na Bory a ještě jsme se předtím s antonem zastavili v Klatovech, kde naložili zbytek těch nepohodlných lidí. A jeli jsme do Plzně. Jenže tam nám řekli, že nás ‚neubytují‘, že mají plno. Tak nás tenkrát vezli jako zločince do Ostrova nad Ohří.“

  • „Když jsem v roce 1987 podepsal Chartu, tak během čtrnácti dnů se to všechno posílalo na parlament, Husákovi, všem. Když ji někdo podepsal, hned to všechny orgány věděly. Po týdnu nebo po čtrnácti dnech jsem byl předvolán do Klatov na pasy a víza. Říkal jsem si: ‚Hergot, co se děje, vždyť jsem žádal o pas a zamítli mi to…‘ A oni mi už tam řekli: ‚Támhle na vás čekají dva pánové.‘ Ti mě hned odvezli k podání vysvětlení, proč jsem podepsal Chartu. A tam mi také byla nabídnuta spolupráce, nebo jestli bych se nechtěl vystěhovat. Ta akce Asanace byla samozřejmě daleko dřív, ale ještě v té době zkrátka věděli, že ti lidé, kteří to podepsali, tak že někteří se chtějí nechat sebrat asi kvůli tomu, aby mohli vycestovat. [Další možností bylo, že] lidem udělají ze života peklo. Spolupráce samozřejmě nepřicházela v úvahu a vystěhování také ne, protože já, když nevidím Svatobor tady v Sušici, tak jsem nervózní…“

  • „V listopadu 1982, když zemřel Leonid Brežněv, masový vrah, tak jsem tady v místním kině měl promluvu k týdeníku o jeho životě a díle. Pronesl jsem tam pár vět, načež jsem byl asi po dni nebo dvou zadržen státní policií a odvezen do věznice Plzeň-Bory. Tam jsem byl nějakou dobu zadržován. Hráli si tam na mně takoví ti hodní a zlí policajti. Asi čtyři se tam střídali. Pak přišel jeden takový zlý, což jsem nevěděl, a na nějakou otázku jsem mu odpověděl: ‚Tamten policajt…‘, načež jsem dostal facku. Nato jsem se vzepřel a dostal jsem [takovou] ránu pěstí, až mi vyrazil zub. No, takže jsem se k tomu přiznal a začátkem dubna roku 1983 jsem měl soud. Tam jsem jako mladistvý dostal šest měsíců s podmínkou na osmnáct měsíců podle paragrafu asi sto čtyři trestního zákona za hanobení socialistické státní soustavy a jejích představitelů. Já jsem tam hanobil Brežněva i Husáka, protože v tom týdeníku došlo k tomu, že tam Husák vítal na letišti tohohle zločince, začali se líbat. A já jsem řekl: ‚Hele je, buzny, už aby táhly do prdele!‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Sušice, 06.05.2021

    (audio)
    délka: 02:04:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Patřil jsem mezi dělníky Charty 77

Ladislav Harant v mládí
Ladislav Harant v mládí
zdroj: Archiv pamětníka

Ladislav Harant se narodil 28. února 1965 v Sušici do dělnické rodiny jako nejmladší ze čtyř synů. V dětství se hodně věnoval sportu, hlavně fotbalu, lednímu hokeji a stolnímu tenisu. Závodně pak hrál právě fotbal, na okresní a krajské úrovni. V roce 1980 dokončil základní školu v Sušici a nastoupil do Plzně do učení na stavebního zámečníka. Když v listopadu 1982 zemřel Leonid Brežněv, glosoval hlasitě a nevybíravě promítání tehdejšího filmového týdeníku v sušickém kině. Následně byl zatčen StB a odvezen k výslechu do věznice Plzeň-Bory, kde čelil fyzickému násilí. V dubnu roku 1983 byl jako mladistvý odsouzen na šest měsíců za hanobení socialistické státní soustavy a jejích představitelů. V roce 1984 nastoupil už jako ženatý vojenskou službu. Ladislav po vojně jen těžko sháněl zaměstnání. Nakonec nastoupil do kotelny jako topič. Roku 1986 spoluzakládal v Sušici místní buňku Společnosti přátel USA (SPUSA), o rok později podepsal Chartu 77. Sbíral podpisy pro další protirežimní prohlášení. Kvůli přípravám nezávislého shromáždění k výročí 28. října 1989 v Sušici byl spolu s dalším chartistou Petrem Hrachem zatčen StB a 48 hodin zadržován ve věznici Vykmanov v Ostrově nad Ohří. O pár týdnů později se stal jednou z tváří sametové revoluce v Sušici. Před několika lety obdržel pamětní dekret ministra a odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu. V tomto městě žil Ladislav Harant i v době natáčení rozhovoru (2021), pracoval jako pekař v sušickém Pekařství Rendl.