Jiří Fréhar

„Vím, že tam bylo stavěno nové divadlo. Němci tam stavěli divadlo hned za dvorkem. Byla to zatím cílová stavba, ale byl tam sklep, takže když byly nálety, takže utíkali do sklepa toho rozestavěného divadla. A pamatuji si velice dobře, když byly nálety spojeneckých vojsk, tak pro děti byly ty osvětlovací rakety ohromující, které osvětlovaly místo, na které bombardují. V tom Vyškově to bylo dost časté, poněvadž právě kvůli tomu letišti tam piloti často zaměřovali své útoky. No a jednou si pamatuju, že to bylo před Štědrým večerem a šli jsme s otčímem z nákupu od pekaře. On koupil housky a já jsem nesl vánočku. A teď byl ten nálet, teď jsme viděli ty rakety a padaly bomby a prudký vichr od těch, najednou padla blízko bomba, tak byl prudký vzduch a hodil mě do chodby, jak byly otevřené dveře, a já jsem tu vánočku zlomil. A já si pamatuju, že jsem dostal za to facku.“

„Pro mě to nebyla temná doba. Já jsem dosti sportoval a navíc ještě si mě vybral pan učitel, ne můj třídní, ale na doporučení si mě vybral do sokolovny. Tam byla knihovna a já jsem mu dělal takovou službu v knihovně. To byla bezvadná práce, jako třeba jak lidi si tam chtěli půjčovat knížky, tak já jsem ze začátku vždycky si tu knížku buď přečetl, když mně o ní někdo něco hezkého řekl, takže já jsem četl krásné knížky, které třeba najednou byly zakázané. To jsou padesátá léta. Museli jsme vyřazovat nějaké knížky. Takže jsme je vyřazovali, ale to byly tak hezké knížky, tak jsem si několik knížek vzal a nechal jsem si je doma. Takže já jsem se napájel i tou knihovnou.“