Kdyby nebylo dobrých sousedů, umřeli by hlady
Stáhnout obrázek
Elen Fraňková se narodila 1. května 1941 jako nejmladší ze čtyř dětí Rosálie a Ondřeje Filipjakových v malé vesnici Línia na středním Slovensku. Pocházela z velmi nuzných poměrů. Rodinu živilo malé hospodářství. Když byl Elen asi jeden rok, do vsi vtrhla německá armáda a jejich hospodářství vydrancovali. Otce, který rodinu a živobytí bránil, zbili tak, že do několika dní nato zemřel. Poté rodina zažila opravdovou bídu. Jen díky podpoře ostatních ve vsi se rodině podařilo dočkat se konce války. Po válce nastoupila Elen na základní školu. Složitá rodinná situace nedovolovala, aby mohla chodit do školy pravidelně. Asi od 11 let, stejně jako její sourozenci, musela místo školní docházky pracovat u místních sedláků. V roce 1959 přijela na brigádu na Šumavu, kde se seznámila se svým budoucím manželem Josefem Fraňkem, polesným na Nových Hutích. V roce 1960 se vzali a narodila se jim dcera Martina a později syn Ladislav. V roce 1961 se v rodině sestry Josefa Fraňka stala tragédie. Sestru Boženu Sviňkovou a jejího otce zastřelil sestřin manžel Karel Sviňka, který poté spáchal sebevraždu. Zůstal po nich několikaměsíční synek Rostislav. Elen Fraňková s manželem neváhali a malého synovce si osvojili. Od 60. let pamětnice pracovala a žila v pohraničí na Šumavě. Nikdy nevstoupila do Komunistické strany Československa (KSČ). V době natáčení (2024) žila v Borové Ladě.
