„Jednou jsem měla v novinách, a to vycházelo jenom Rudé právo, měla jsem v příloze Rudého práva článek na celou stránku na ta sociální témata. Ale to dopadlo špatně, já jsem nikdy nebyla ve straně. Shodou okolností to Rudé právo vyšlo na den, kdy byla v Příbrami okresní konference KSČ a nějaký ten pohlavár si tam řekl, jak se může taková Fousová, která není ani ve straně, vytahovat v novinách. Měla jsem z toho pěkný průser.“
„Měli jsme načerno prase, tatínek se ho naučil sám zabít a všechno zpracovat, protože bylo nebezpečné k tomu někoho zvát. Vyškvařily se hrnce sádla a to sádlo se porůznu schovalo. Jednou přišli Němci a prohledávali. Hledali asi letáky nebo nějakého partyzána. A tak jak jsou Němci… Oni měli rozkaz hledat chlapa nebo letáky. Takže oni tím bodlem propíchali hrnec se sádlem, ale to je nezajímalo. Nic tam nebylo, tak sádlo nechali sádlem. A nepátrali po tom, jak to, že máme sádlo, když na trhu není.“
„Tehdy ve vlaku za lokomotivou byl takzvaný hytlák, tam se převážely kufry a zavazadla nebo i některé zboží se takhle vozilo, takže mezi tím se dalo schovat. Nebo vím, že když jezdil vlak přes Dominikální Paseky, to je za Bratkovicemi, a ty domky tam, když si všimnete, mají zahrady až těsně k trati. Takže tam se z vlaku vyhazovaly letáky nebo zásoby pro partyzány.“
Ludmila Fousová, za svobodna Sirotková, se narodila 16. listopadu 1929 v Příbrami – Březových Horách. Maminka pocházela z Březových Hor, tatínek z Jablonné u Dolních Hbitů. Měla mladší sestru a bratra. S rodiči bydleli nejprve v hornickém domku na Březových Horách, později se přestěhovali do vilky pod Svatou Horu. Navštěvovala dívčí obecnou školu v Dlouhé v Příbrami, po páté třídě nastoupila na klasické gymnázium v Příbrami. V červnu roku 1942 byla svědkem toho, když si gestapo přišlo na gymnázium pro ředitele školy PhDr. Josefa Lukeše. Rodina pomáhala partyzánům a jejich dům byl několikrát prohledáván gestapem. Jejího strýce zatkli za poslouchání zahraničního rozhlasu, zahynul ve věznici v Drážďanech při jednom z posledních velkých náletů. V únoru 1948 se pamětnice zúčastnila pochodu studentů na Pražský hrad. Po maturitě v roce 1948 si udělala knihovnický kurz a pracovala v knihovně v Příbrami. Později v Praze vystudovala sociálně-právní školu a celý život pracovala v sociální oblasti. Do důchodu odcházela jako ředitelka okresního ústavu sociálních služeb. Má dvě děti a žije v Příbrami. Ludmila Fousová zemřela 7. února 2020.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
