„Ale byl jsem v New Yorku, když se tam ta dvě letadla trefila do těch „Prstů“. Tak jsem se probudil, měl jsem puštěnou televizi a teď tam přímý přenos, jak tam ten jeden severní „Prst“ čoudí, hoří a tak dále. A teď oni říkali v televizi, že tam do něj vletělo letadlo. A my jsme bydleli ve Wellinghtonu, to bylo pod Central Parkem na Sedmé ulici, takže jsem otevřel okno, vystrčil hlavu a viděl jsem na ty „Prsty“ a opravdu ten jeden čoudil. A pořád jsem koukal a za chvilku koukám – další letadlo bum, takže jsem viděl i ten druhý. Tak jsme s kolegy měli v jednu hodinu vstávat a jet na letiště a jet do Prahy. No, oni uzavřeli celý ten vzdušný prostor. Týden se do New Yorku nelítalo, takže jsme tam byli o týden navíc.“
„My jsme byli akorát poprvé a naposledy v té Itálii v šedesátém devátém na tom Mistrovství světa. Tak tam samozřejmě to srovnání bylo veliké, protože to bylo po tom šedesátém osmém, tak oni ti Italové, když jsme vyhráli a teď jsme nastupovali pro ty zlaté medaile pro mistry světa, tak všichni skandovali, tleskali a křičeli: ,Dubček, Dubček!‘ Protože to bylo po tom šedesátém osmém roce. To bylo 1969, to jsme se dostali poprvé ven a naposledy na Západ. A za komunismu ty závody byly takzvané Závody zemí socialistického tábora – ZTS. Takže jsme byli buď v Polsku, Maďarsku nebo v Německu.“
„Když jsem se vrátil z práce z létání, tak jsem vždycky tak den dva dny byl mrtvý. Nejhorší byly změny časových pásem a tam jsme vždycky měli dva dny pauzu. Když jsem se vrátil z východu, tak vždycky ten návrat z toho východu byl trochu časově lepší. Měli jsme dva dny volno a už jsme letěli na druhou stranu do Ameriky. Tam to bylo dobré, ale zpátky z Ameriky, proti ten časový posun. Protože tam to bylo šest hodin a tam to bylo osm hodin, takže 14 hodin časová pásma a tam ten jet lag byl tak strašný, že jsme byli úplně rozbouraní. Já, když jsem přestal lítat, tak to trvalo půl roku, než jsem se zdravotně a fyzicky dostal mezi normální lidi.“
Miloš Fiala se narodil 21. září 1941 v Praze. Odmala tíhl k letectví a už od 15 let pilotoval sportovní letadla. Vyučil se leteckým mechanikem v Avii v Letňanech, kde také pracoval až do odchodu na vojnu. Po vojenské službě nastoupil na průmyslovou školu a následně na ČVUT. Od roku 1970 až do roku 2002 působil jako pilot u ČSA. Mezitím se věnoval i sportovnímu létání. Celkem desetkrát se stal mistrem republiky a šestkrát mistrem světa. Od roku 1985 začal vyučovat na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde působil i jako vedoucí Katedry technických sportů. V roce 2022 žil v Lidicích, byl již v důchodu, ale kromě práce na fakultě stále působil i jako instruktor létání.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
