Ing., Mgr., PhDr. Miloš Fiala

„My jsme byli akorát poprvé a naposledy v té Itálii v šedesátém devátém na tom Mistrovství světa. Tak tam samozřejmě to srovnání bylo veliké, protože to bylo po tom šedesátém osmém, tak oni ti Italové, když jsme vyhráli a teď jsme nastupovali pro ty zlaté medaile pro mistry světa, tak všichni skandovali, tleskali a křičeli: ,Dubček, Dubček!‘ Protože to bylo po tom šedesátém osmém roce. To bylo 1969, to jsme se dostali poprvé ven a naposledy na Západ. A za komunismu ty závody byly takzvané Závody zemí socialistického tábora – ZTS. Takže jsme byli buď v Polsku, Maďarsku nebo v Německu.“

„Když jsem se vrátil z práce z létání, tak jsem vždycky tak den dva dny byl mrtvý. Nejhorší byly změny časových pásem a tam jsme vždycky měli dva dny pauzu. Když jsem se vrátil z východu, tak vždycky ten návrat z toho východu byl trochu časově lepší. Měli jsme dva dny volno a už jsme letěli na druhou stranu do Ameriky. Tam to bylo dobré, ale zpátky z Ameriky, proti ten časový posun. Protože tam to bylo šest hodin a tam to bylo osm hodin, takže 14 hodin časová pásma a tam ten jet lag byl tak strašný, že jsme byli úplně rozbouraní. Já, když jsem přestal lítat, tak to trvalo půl roku, než jsem se zdravotně a fyzicky dostal mezi normální lidi.“