Vlasta Faktorová

* 1923

  • „Korouhve, hasiči, veteráni, družičky, jako šňůrky se to sbíhalo všechno ty Američany vítat. To bylo nádherné. Ty džípy všechny Američanům ozdobili kytkama... Američani odjeli, nic se nedělo, Rusové tam potom přijeli krátce. Najednou někdo v noci mlátil na domovní dveře, a byl to černý chlap, a že vypálí chalupu, když ho nepustíme. (...) Měli poníky malé a hnali stáda takových malých béžových, my jsme říkali krávy, ale nevím, co to bylo... kradli prostě, oni si představovali, že my jsme nějaká okupovaná země, nás si vzali jako kořist. Jednu mou spolužačku znásilnili.“

  • „Ještě k tomu vystěhování. Najednou v květnu, byla jsem zrovna na rande u splavu, slyšeli jsme z obecního rozhlasu, hlásili, Sedlčany se mají vystěhovat, a tak ještě s mým chlapcem jsme říkali: ‚Ale to není možné, jak by mohli okresní město, okresní úřad, soud, berňák, to všechno vystěhovat – to nemůže být pravda. Taky už byla bitva u Stalingradu, už se říkalo, to už to Němci prohráli. Tak jsme to tak nějak nebrali, ale když potom už přišly německé vyhlášky, vyvěšovali, že do tří měsíců se musíme vystěhovat, tak jsme viděli, že už je to pravda.“

  • „Pak se nám stalo, že jsme vyšli východem na zahradu, měli jsme tam lavice, viděli jsme ty letadla, jak tady sestřelili. Nad kostelní věží, první letadlo, začalo se z něj čoudit, druhý už vzplanulo plamínkem, a teď vyskakovali ty letci ven, a když potom odletěli, my jsme s mým chlapcem běželi nad kotlinu a my jsme viděli za plotem něčí zahrady ohořelé nafouklé tělo malého letce. Americká ambasáda vyzývala, kdo něco viděl, aby podal zprávy, tak já jsem jim to napsala. Mám od nich děkovný dopis, ty rodiny pátraly po svých blízkých.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Sedlčany, 06.04.2015

    (audio)
    délka: 01:21:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rusové nás brali jako kořist

Dobové foto
Dobové foto
zdroj: Pamět národa - Archiv

Vlasta Faktorová se narodila 7. února 1923 v Sedlčanech. Její otec byl před první světovou válkou ševcem u dvora ve Vídni; po vzniku republiky se vrátil do Sedlčan, kde se oženil. Pamětnice studovala na obchodní akademii v Táboře a maturovala v březnu roku 1943. Maturity byly předčasné, aby studenti mohli odejít pracovat do Německa. Vlastě Faktorové se s pomocí přátel podařilo získat práci v Čechách. V srpnu téhož roku se obyvatelé Sedlčan museli vystěhovat, neboť město leželo na území vznikajícího výcvikového prostoru Waffen-SS. Rodina získala ubytování v Kamýku nad Vltavou v bytě patřícím zaměstnavateli pamětnice. Ve svém domě v Sedlčanech schovali boty z otcova obchodu; otec se při ukrývání věcí těžce zranil a samotné stěhování prožil v nemocnici. V září téhož roku onemocněla starší sestra a byla převezena do Prahy na Bulovku. Na Dušičky směli vystěhovaní obyvatelé navštívit sedlčanský hřbitov. V Kamýku zažila Vlasta Faktorová osvobození americkou armádou a setkala se i s krádežemi a násilím ze strany ruských vojáků. Ruští důstojníci byli ubytováni v rodinách a chovali se podobně jako jejich vojáci. V této době zemřela v Praze sestra pamětnice. Svůj dům v Sedlčanech našla rodina vykradený a zničený ruskými vojáky; opravili jej, ale vzápětí jim ho zabavili komunisté. Na Němce v Sedlčanech vzpomíná Vlasta Faktorová jako na milé a pořádkumilovné lidi.