„Za války jsme měli, na zahradě jsme měli, prostě tam, co je teďka tahleta pergola, tak tam to bylo do rohu takhle udělaný, tam byl kus kůlny a ještě chlívky. První chlívek byl prase, druhej chlívek byla koza a pak tam byli holubi, byly tam slepice. No byl tady hroznej binec, to si neumíte představit. No ale zase jsme měli co jíst. Lidi neměli co jíst, ale zase jsme to museli hlídat, protože takoví byli zlí Češi, že nás udali jednou, že máme prase a že jsme ho zabili a neodevzdali jsme ho. To se muselo odevzdávat všechno do jatek, oni ti z toho dali jenom kousek. No a my jsme samozřejmě to neudělali, oni nás udali. Ale zase i když to byl Němec, tak já jsem s jeho holkou chodila do školy, s Erikou, a on vzkázal po mamince, že k nám přijde druhý den prohlížet gestapo, že máme uklizený někde maso. Tak nám sem přišli, propíchali nám i peřiny. To jsem se teda poprvně vopravdu hrozně bála, to bylo ošklivý. Ale nenašli nic, my jsme to roznesli po sousedech.“
„V roce 44 jsem vystoupila z obchodní školy a dostala jsem místo v bance. V bance jsem byla přesně týden a Němci nakázali, že ročník 28, 29 a 30 musí do výroby.“ – „Co jste vyráběli?“ – „No vyráběli... to se vyrábělo všechno pro Němce, prostě střelivo. To bylo ve Vysočanech a tam byly továrny, tam byl Siemens, Aerovka a tu třetí už si nepamatuju. No tak tam se málokdo dostal. Ono většinou teda brali nás do toho, do Drážďan, aby se uklízely trosky po náletech v Německu. No a jelikož můj tatínek byl vedoucí skladník v tý Aerovce ve Vysočanech, tak si mě tam vzal jako pomocníka. Tak jsem s ním byla jako pomocník zaměstnaná, vydávala jsem prostě nářadí dělníkům, aby mohli pracovat.“
Magdalena Emmerová se narodila 27. července 1928 v Praze. Vychodila obecnou, měšťanskou a obchodní školu, studium ukončila v roce 1944. Týden po nástupu do zaměstnání v bance byl její ročník povolán do výroby, pamětnice však díky svému tatínkovi přešla jen do vysočanské továrny Aerovka. Poté, co doma tajně zabili prase a byli udáni, k nim přišlo gestapo na domovní prohlídku. Po válce Magdalena pracovala krátce v právnické kanceláři a později dlouhé roky na pražském letišti. V roce 2022 žila v Praze.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
