Anna Dusová

* 1935

Video Player is loading.
Current Time 0:00
/
Duration 0:00
Loaded: 0%
Progress: 0%
Stream Type LIVE
Remaining Time -0:00
 
1x
  • „Chystal se rodinný zákon a manžel si přečetl v Lidové demokracii, že jedna novela rodinného zákona zní tak, že výchova v rodinách má být v souladu s výchovou školní. Což ovšem znamenalo, aniž to tam bylo uvedeno, že má být ateistická. Manžel se nad tím zamyslel a činil kroky. Měl o tom projev tenkrát v husitském kostele v Litoměřicích. Nevím už při jaké příležitosti, bylo tam větší shromáždění, vzal si slovo a pronesl zásadní projev. Můj tatínek se k němu připojil, napsal také své vyjádření k tomu.“ – „Kam to napsal? Jak ten zápas probíhal?“ – „Sborům byl poslán dopis a taková výzva, aby to vedly v patrnosti. A skutečně se potom ke sboru chotiněvskému připojily i sbory další. A sbor chotiněvský, přes veškerou opatrnost místních lidí a jejich zdrženlivost vůči úřadům, to přijal. Oni se tenkrát bratři ptali: ‚A co tomu říkáte, bratře profesore?‘ Jednou se tatínek vyskytl u kostela a tam si o tom povídali. Tatínek přikývl, ano, že je správná snaha zabránit takovému zákonu, který by způsobil, že náboženská výchova, modlitba s dětmi, čtení z Bible, že by se to všechno stalo nezákonným, to že nelze připustit. A tak moudří Chotiněvští i při vší své opatrnosti řekli ano a připojili se k protestu proti zákonu o rodině.“ – „Čili to byla nějaká petice?“ – „Ano, ano. A skutečně se to vyhrálo. Ta novela byla vypuštěna, tahleta sporná novela.“

  • „Lidé z Boratína si přinesli ale také takovou opatrnost, obezřetnost až strach. Oni tam zažili mnoho zlého, mnoho krvavých událostí, požárů, útoků na Židy a podobně. Takže se v nich vypěstoval strach. Oni se neradi projevovali. Byli velice opatrní na to, co se říct má, co se nemá. A taky měli takovou nekritickou úctu k autoritám. To v nich bylo, některé věci těžko snášeli s mým manželem, který byl úplně jiný. Ale co bylo u nich krásné, krásné manželské vztahy, i mezi starými, do vysokého věku, věrná manželství a taková soudržnost rodin, i těch širších rodin. To tam bylo typické.“

  • „My jsme si neuvědomovali, že nastupuje zločinný řád komunistický, tak nám to nějak nepřišlo, že bychom snad měli proti něčemu protestovat nebo něco takového. Byli jsme hloupé děti. Vím, že se tam pohybovaly, šmejdily tam mezi lidmi Lidové milice, že tam byl pokřik a volání slávy. Doufám, že jsem nevolala slávu Gottwaldovi, doufám, že ne, ale už to nevím.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 02.06.2021

    (audio)
    délka: 01:47:30
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Církevní práce není jen vykonávání náboženských úkonů, ale také přátelství

Anna Dusová při natáčení
Anna Dusová při natáčení
zdroj: natáčení Post Bellum

Anna Dusová se narodila jako Anna Říčanová 4. září 1935 v Bohuslavicích nad Metují v rodině evangelického faráře Rudolfa Říčana a jeho ženy Libuše, rozené Vorlové. Vyrůstala se čtyřmi sourozenci v prostředí venkovské evangelické fary. Její širší rodina byla postižena nacistickou okupací. V květnu roku 1935 byla svědkem příjezdu Rudé armády a krutostí vůči německým zajatcům ze strany sovětských vojáků i místních lidí, proti nimž její otec aktivně vystupoval. Roku 1946 rodina přesídlila do Prahy, kde Rudolf Říčan nastoupil jako vedoucí katedry historie křesťanství na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě. Začala studovat gymnázium, po komunistickém převratu roku 1948, kdy byla víceletá gymnázia zrušena, se musela vrátit na základní školu. V letech 1950–1953 vystudovala obor dětská sestra na střední zdravotnické škole, pracovala mimo jiné na dětské chirurgii na Karlově náměstí. Roku 1953 se na letním táboře Komenského v Bělči nad Orlicí seznámila se svým budoucím mužem Janem Dusem, také synem z evangelické farářské rodiny. Ten byl kvůli otcovu veřejnému vystoupení povolán na vojenskou službu do PTP a dokončit studia bohosloví mohl až poté – absolvoval roku 1957. Téhož roku se za něj Anna provdala a společně se přestěhovali na Litoměřicko, kde Jan nastoupil jako vikář a posléze farář na evangelické faře v Chotiněvsi. Většinu farníků představovali volyňští Češi z Boratína. Jan Dus se začátkem 60. let angažoval v protestech proti zavedení novely rodinného zákona, která by křesťanskou výchovu v rodinách postavila mimo zákon. Jeho iniciativa byla úspěšná, roku 1964 však přišel o státní souhlas k výkonu kněžského povolání a dva roky pracoval jako obsluha benzínové pumpy. Manželům Dusovým se postupně narodily čtyři děti, Monika (1958), Anna (1960), Michal (1962) a Jan Ámos (1966).