Milan Drbohlav

„To bylo nedá se říct dramatické, to ne, ale probudil nás švagr, bratr manželky, ve 4 hod. ráno 21. srpna, že volá jeden kolega, ať si pustíme okamžitě rádio a nespíme a vstáváme, že nás obsazují Sověti. On to byl příjemný pán, ale rád si zahrál karty, a tak jsme si říkali, jestli tam něco vypili, tak si dělá srandičky. Je sám, svobodný, tak jsme jim říkali, ať mu řeknou, že si ráno pustíme rádio. On říká, ne, máte vstát a pustit si rádio a jít k telefonu. Tak jsem vstal, šel jsem k telefonu a on mi povídá: ‚Obsazují nás Sověti.‘ Říkal jsem si, vždyť stáli tam nahoře na hranicích, co by tady dělali... On bydlel na lázeňský třídě, říká: ‚Já na ně koukám z balkonu, ženou se Sadovkou, nevím, jak to tady nahoře protočili, ale jsou tady.‘ No, to nám tedy už nedalo, tak jsme si pustili rádio, kde hlásili, že o půlnoci seskočili parašutisti, obsadili Hrad, obsadili ÚV KSČ a letiště, že přistály transportní letadla na Ruzyni a odtamtud vyjíždí technika, vojáci atd. Tak jsme na sebe hodili, co se dalo, a v pyžamech jsme vylítli ven. Tady už byla plná ulice lidí a na balkonech, v županech a v pyžamech, a už jsme slyšeli kravál a hrnuli se ulicí tady dolů, Bezručovkou dolů do města. Tak jsme šli na Palačák, a tam jsme je viděli zdálky, ty šedivé příšery.“

„Ty byli vyjukaní, ty vůbec nevěděli, kde jsou. Nějaký odvážlivci se jich ptali, co tady dělají a jestli ví, kde jsou. Oni vůbec nevěděli, že jsou v Československu. Dostali rozkaz, ráno nebo v noci, překročit hranice a nebyly to posádky, jak jsme se potom domnívali, že to byly posádky tady dislokované, v NDR, ale úplně stažené odněkud z vnitřního Ruska, takže chudáci vůbec nevěděli, kde jsou. Že jsou v Československu nebo kde. Mysleli si, že jsou v Bulharsku nebo v Rumunsku, tam to měli blíž... no nic, tak tím to skončilo, rádio už nám nic neřeklo, televize tuplem ne, už byla obsazená... tak jsme říkali, co bude dál, holt musíme počkat, jak se to vyvrbí...“