Milan Drbohlav

* 1941

  • „V osmašedesátém roce docházelo už k nějakému dění během jara a léta. Proto se tomu možná i říkalo Pražské jaro a šlo tady o pokus některých představitelů komunistické strany vybudovat zde socialismus s lidskou tváří. Bylo kolem toho hodně polemiky, hodně debat, formovalo se nové křídlo ústředního výboru a pořád to vypadalo, že to dopadne nějakým způsobem. A zrovna tento rok vyšlo na Československou republiku společné cvičení vojsk Varšavské smlouvy. Každý rok se to odehrávalo v jiném státě, v roce 1968 to vyšlo na Československo. Mělo název Vltava, proběhlo to cvičení, v letních měsících, v červenci, a po skončení cvičení, když se začly vojska stahovat, tak se začalo povídat, že se vojska sice stáhla, ale konkrétně tady na hranicích s NDR zůstala sovětská armáda stát. Nešla dál do vnitrozemí na své základny, kde měla od skončení druhé světové války po rozdělení vítězných mocností části Německa, kde měla své základny od roku 1945, že zůstala stát v blízkosti československých hranic.“

  • „To bylo nedá se říct dramatické, to ne, ale probudil nás švagr, bratr manželky, ve 4 hod. ráno 21. srpna, že volá jeden kolega, ať si pustíme okamžitě rádio a nespíme a vstáváme, že nás obsazují Sověti. On to byl příjemný pán, ale rád si zahrál karty, a tak jsme si říkali, jestli tam něco vypili, tak si dělá srandičky. Je sám, svobodný, tak jsme jim říkali, ať mu řeknou, že si ráno pustíme rádio. On říká, ne, máte vstát a pustit si rádio a jít k telefonu. Tak jsem vstal, šel jsem k telefonu a on mi povídá: ‚Obsazují nás Sověti.‘ Říkal jsem si, vždyť stáli tam nahoře na hranicích, co by tady dělali... On bydlel na lázeňský třídě, říká: ‚Já na ně koukám z balkonu, ženou se Sadovkou, nevím, jak to tady nahoře protočili, ale jsou tady.‘ No, to nám tedy už nedalo, tak jsme si pustili rádio, kde hlásili, že o půlnoci seskočili parašutisti, obsadili Hrad, obsadili ÚV KSČ a letiště, že přistály transportní letadla na Ruzyni a odtamtud vyjíždí technika, vojáci atd. Tak jsme na sebe hodili, co se dalo, a v pyžamech jsme vylítli ven. Tady už byla plná ulice lidí a na balkonech, v županech a v pyžamech, a už jsme slyšeli kravál a hrnuli se ulicí tady dolů, Bezručovkou dolů do města. Tak jsme šli na Palačák, a tam jsme je viděli zdálky, ty šedivé příšery.“

  • „Ty byli vyjukaní, ty vůbec nevěděli, kde jsou. Nějaký odvážlivci se jich ptali, co tady dělají a jestli ví, kde jsou. Oni vůbec nevěděli, že jsou v Československu. Dostali rozkaz, ráno nebo v noci, překročit hranice a nebyly to posádky, jak jsme se potom domnívali, že to byly posádky tady dislokované, v NDR, ale úplně stažené odněkud z vnitřního Ruska, takže chudáci vůbec nevěděli, kde jsou. Že jsou v Československu nebo kde. Mysleli si, že jsou v Bulharsku nebo v Rumunsku, tam to měli blíž... no nic, tak tím to skončilo, rádio už nám nic neřeklo, televize tuplem ne, už byla obsazená... tak jsme říkali, co bude dál, holt musíme počkat, jak se to vyvrbí...“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Karlovy Vary, 08.06.2015

    (audio)
    délka: 37:00
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ti vyjukaní vojáci vůbec nevěděli, že jsou v Československu

Milan Drbohlav 2015
Milan Drbohlav 2015
zdroj: Archiv - Pamět národa

Milan Drbohlav se narodil 4. května 1941 v Blatné. V rodném městě zažil příchod americké armády a konec druhé světové války. Po válce se s rodiči odstěhoval do Aše a v roce 1947 do Kraslic. V roce 1958 odmaturoval na jedenáctiletce a nastoupil k Okresnímu stavebnímu podniku Kraslice. V letech 1959 až 1961 absolvoval nástavbové studium na Střední průmyslové stavební škole v Kadani. Další dva roky vykonával základní vojenskou službu v Karových Varech a v tomto městě už zůstal. Roku 1963 nastoupil k Pozemním stavbám Karlovy Vary, kde postupně vystřídal řadu profesí. V roce 1964 se oženil, s manželkou má dvě dcery. Po rozpadu společnosti Pozemní stavby v roce 1991 pracoval v několika jiných firmách v Karlových Varech a v roce 2003 odešel do důchodu.