Ještě jednou promluvíš romsky a poznáš, co je děcák
Růžena Ďorďová se narodila jako Růžena Kotlárová 17. července 1964 v Litoměřicích. Její otec Ľudovít Kotlár pocházel z rodiny kočovných romských řemeslníků z východního Slovenska, matka Alžběta v dětství osiřela a byla vychovávána na obecní útraty. Prarodiče a rodiče se přistěhovali do Čech začátkem padesátých let. Růžena v dětství vyrůstala v obci Straškov na Litoměřicku. Její otec záhy zemřel a matka vychovávala sedm dětí sama. Na začátku základní školy byly Růžena a její sestra Eva z rodiny protiprávně odebrány a umístěny v dětském domově v Krupce u Teplic, kde strávily dva roky. Jejich matka, přestože sama neuměla číst ani psát, si najala právníka a soudně se domohla jejich navrácení i potrestání osob, které za odebrání dětí nesly zodpovědnost. V roce 1975 se s dětmi přestěhovala na panelové sídliště v Roudnici nad Labem. Po dokončení základní školy se pamětnice vyučila pletařkou v Elite Varnsdorf. Chtěla pokračovat ve studiu na střední ekonomické škole, její matka s tím však nesouhlasila. Až do devadesátých let proto pracovala v Elite Varnsdorf, kde také potkala svého muže, Vladimíra Ďordě. V roce 1989 se jí narodil syn Patrik. V devadesátých letech továrna zkrachovala a Růžena Ďorďová pochopila, že jako Romka čelí na pracovním trhu těžko překonatelné rasové diskriminaci. Když se ucházela o práci v továrně, zaměstnavatel ji odmítl a jako důvod uvedl právě její romský původ. Prostřednictvím pracovního úřadu si ale udělala rekvalifikační kurz a stala se terénní pracovnicí v sociálních službách ve Šluknovském výběžku. Nyní pracuje pro Azylový dům sv. Terezie v pražském Karlíně a pro Domov na půl cesty Maják pro děti opouštějící dětské domovy a diagnostické ústavy. Založila také spolek Schola Fidentiae – Škola s(ebe)vědomí, jehož vedení v roce 2022 předala Tereze Štěpkové.