Jaroslav Domanskij

„Šel jsem přes jeden most, který se jmenoval Most přátelství. Celkem jsem věděl, že bych tam neměl chodit. Pod tím mostem byl Sajmenský kanál, což je spojnice finského vnitrozemí s Finským zálivem. Tenkrát jsem spoustu věcí nevěděl a nechápal. Nebyly tam žádné zákazové tabulky, byl jsem mladý, a tak jsem tam šel. Teď už vím, o co šlo. I když most byl dost vysoký, kdybych z něj seskočil do nějaké lodi, která by nepatřila Finsku, ale třeba Norsku nebo západnímu Německu, nikdo by mě z ní už nedostal, protože bych byl na neutrálním území. Kdyby šlo o finskou loď, tak by mě dostali, protože Finsko uprchlíky z Ruska vracelo. Kdo chtěl utéct, musel se co nejdříve dostat do Švédska nebo Norska. Tenkrát jsem na to nemyslel, jen jsem zkoušel, co se bude dít, když po tom mostu půjdu. Když jsem byl přesně uprostřed, přijel malý džíp. Pohraničníci, kteří patřili ke KGB, mě odvezli do jejich boudy. Tam mi začali klást zajímavé otázky na různá témata. Tehdy jsem poznal, co je to křížový výslech.“

„Věděl jsem, že dospělý svět něco skrývá. Cítil jsem to docela silně. Jako dítě jsem si třeba myslel, že Velká vlastenecká válka vůbec nebyla. Myslel jsem si, že si to pro nás vymysleli, aby nás tím správným způsobem vychovávali. Až potom jsem se přesvědčil z jedné zkušenosti, že opravdu nějaká válka byla.“