Celou zimu byl u nás doma schovaný partyzán
Jindřiška Deáková, rozená Wilková, se narodila 26. září 1934 v Ostravě-Zábřehu. Otec Jan Wilk (1897–1997) byl horník v Ostravě, matka Vlasta (1902–1948) provozovala penzion v Rožnově pod Radhoštěm, kam se rodina přestěhovala v roce 1938. Rodinný penzion nejprve sloužil jako azyl českým občanům, kteří byli po záboru pohraničí vyhnáni do vnitrozemí. Pak se v něm ubytovali různí nájemníci. Na podzim roku 1944 dorazila do města jednotka SS, která se ubytovala ve škole, takže děti přestaly chodit do školy. Němci hledali v okolních lesích partyzány, Jindřiška na vlastní oči viděla, jak vlekli zkrvaveného muže. Když se ke konci války v Rožnově bojovalo o každý dům, Wilkovi se s ostatními ukryli ve sklepě, a tam zjistili, že v jejich domě se po celou zimu ukrývá raněný partyzán. Poslední válečné dny si v jejich penzionu zřídili Němci polní lazaret a prováděli tam operace. Německý lékař se u nich v domě zastřelil. V roce 1948 zemřela Jindřišce maminka, takže ji pak vychovávala teta. V roce 1949 odešla studovat do Ostravy střední zdravotnickou školu, pak pracovala v nemocnici v Ostravě. V roce 1955 se provdala za Ing. Milana Deáka (1933–1988) a měli spolu dvě děti. Bydleli v Kladně a v Praze. Jindřiška pracovala nejdříve jako zdravotní sestra, a když si dodělala pedagogické gymnázium, pracovala v mateřské škole. Jako poselství mladé generaci uvedla přání, aby se lidé v životě neživili nenávistí. V roce 2021 žila v Praze a přes léto v Rožnově.