„Šli jsme až do Terezína. Chytili nás na hranicích, tak jsme v Lovosicích byli zavření asi pět dní a odtud jsme pěšky šli přes louku do Terezína. Do lágru. A z Terezína jsme chodili na práci.“
„Z Prahy byl vypravený vlak na Jihlavu, bylo asi půl jedenácté. Když jsme přišli na Wilsonovo nádraží, bylo asi půl páté nebo něco. A že bude vypravený na Jihlavu v půl jedenácté z hlavního [nádraží – pozn. autor]. Vypraven. Tak jsem se nechal převézt do Prahy. Oni [říkali – pozn. autor], že nás převezou do jedné vesnice, že je tam takový lágr. To já jsem nechtěl, hned jsem šel na Wilsonovo nádraží.“
„Právě odtud nás převezli do toho Gross-Rosen, tam jsem dělal skoro dva roky, a odtud, když už se fronta tlačila sem, Američané už byli ve Francii a Rusové se také tlačili, tak jsme dělali... jsme tomu říkali pochod smrti. Jsme vyšli a právě jsme šli pěšky do Dachau.“
František Cvingráf se narodil 28. listopadu 1923 v obci Rudlice u Znojma v tehdejším Československu. Vychodil obecnou školu a poté se v Únanově vyučil na krejčího. Od roku 1942 byl nuceně nasazen u Drážďan, kde pracoval na dráze. S kamarádem se pokusil o ilegální návrat do Čech za účelem návštěvy rodičů, ale na hranicích protektorátu ho zatkli a následovalo uvěznění v Lovosicích a v Malé pevnosti Terezín. Poté byl převezen do koncentračního tábora Gross-Rosen, kde pracoval v nechvalně proslulém kamenolomu. Následně pamětníka z Gross-Rosenu deportovali do Hersbrucku u Norimberku, kde se nacházel poboční tábor koncentračního tábora Flossenbürg. To se již blížil konec války a František Cvingráf absolvoval pochod smrti z Hersbrucku do koncentračního tábora Dachau. Dne 19. dubna 1945 byl v Dachau osvobozen americkou armádou. Po válce nastoupil vojenskou službu a poté pracoval jako krejčí a posunovač na železnici. V současnosti (2015) žije v obci Tuchlovice u Kladna.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
