Já jsem se nikdy nikam necpal. Chtěl jsem však, aby můj syn mohl studovat
Jiří Cimrman se narodil 30. října 1935 v Benešově Jarmile Cimrmanové, za svobodna Rybkové, a Václavu Cimrmanovi. Rodina se kvůli tatínkovi, zaměstnanci Československých státních lesů a statků, často stěhovala. Když bydleli v Mariánovicích, Jiří se skamarádil se dvěma chlapci z koncentračního tábora v blízké Bystřici u Benešova. Ke konci války se skrývali u nich doma. Prvním černochem, kterého v životě viděl, byl hloubkař, pilot americké stíhačky, který létal nad statkem v Mariánovicích. Když se stěhovali na statek do Krukanic, svezli je osvobozující američtí vojáci. Jiří Cimrman v roce 1950 nastoupil jako zednický učeň do Československých stavebních závodů Plzeň. Roku 1955 složil maturitu na vyšší průmyslové škole stavební a jako stavař nastoupil do Prahy do národního podniku Těžba štěrkopísku. Téhož roku vstoupil do Komunistické strany Československa, kde přes svůj odpor k politice setrval až do roku 1989. Souhlas s okupací Československa 21. srpna 1968 vyjádřil proto, aby jeho syn Pavel mohl studovat. V roce 1969 jeho sestra Libuše Cimrmanová emigrovala do Ameriky, což se podle něj zásadně podepsalo na maminčině zdraví. Později pracoval jako inspektor přes štěrkopísek v podniku Západočeský průmysl kamene. V letech 1959–1977 byl zaměstnán v projekčním středisku stavebního družstva Stavopodnik. Do roku 1990 pracoval jako stavař v projekci státního podniku Silnice se sídlem v Plzni-Liticích. V té době byl zvolen do podnikového stranického výboru, později se stal jeho předsedou. Do odchodu do důchodu v roce 1995 pracoval jako stavař v České pojišťovně. V době natáčení (2023) žil s manželkou Růženou, za svobodna Soukupovou, v Plzni-Křimicích. Jejich syn Pavel bohužel v šestapadesáti letech podlehl těžké nemoci.