MUDr. Alena Chyská

„Ale zato tam chytili, co byli uprchlí zajatci, protože toho nechytili, ale chytili tam nějaký dva uprchlý zajatce a nějaký dva zastřelili. Protože dva tam leželi, než je odvezli tam u těch Zvěřinů, tam měli takovej jako kopeček, tak na tom kopečku tam leželi ty dva přikrytý, koukaly jen ty nohy pod těma dekama. A ti dva se tam takhle třásli, to bylo z jara ještě nebo konec zimy.“ – „A víte, jakou měli národnost ti zajatci?“ – „Nevíme, protože nikoho k nim nepustili. To tam byly nějaký německý komanda, normálně je hlídali, oni měli taky takový samopaly, to se ani moc nevědělo, Němci takový krátký pušky, a to tam asi tři nebo čtyři chodili kolem. To bylo u křížku tam, tak tam chodili a nikdo tam nejel k nim vůbec. Ta paní Zvěřinová jim chtěla aspoň dát napít, co tam jako byly ti živí, lapení. Ani to nedovolili.“

„No, a já, když rodiče vstali, tak jsem jsem se často vzbudila a vlezla jsem do jejich postele, poněvadž tam bylo teplo. Maminka zatopila a připravovala snídani, a že půjde dojit, a teď říkala: ,Bože, ten táta nějak nejde, co tam dělá?´ Táta nešel, nešel, pak přišel a říkal: ,Máš vařený kafe? Mně je strašná zima, dej mně napít, on [mlékař] nejede.´ No a máma říkala, co se děje? On říkal: ,Já nevím, ale říkal Gertler, že tam se mu zdá, že tam jako – od nás to bylo čtyři kilometry na státní silnici, bylo to takhle na jaře, že jo, ještě byla tma a říkal: ,On říkal Šaroch, že to tam vypadá, že tam nějak jezděj moc auta po tý státní silnici, že jsou tam světla.´ Ale to byly čtyři kilometry, tak kdo tam poběží, že jo? Mlékař potom konečně přijel, protože to musel objíždět. Říkal: ,To jsou Němci, jedou vpravo.´ Tady se jezdilo vlevo a on nemohl pochopitelně státní silnicí – to byla jako ta na sever na Chomutov a tam – tak on se do týhletý nedostal, čili on musel objíždět po vesnicích, kde teda armáda nejela, aby se na Bílichov dostal jinudy a přes les prakticky cestou, takže přijel místo v pět asi v sedm.“