Doc. Mgr. Jiří Černický

„Já jsem měl takovou představu, měl jsem rád ruskou revoluční avantgardu a v ní byly strategie komunistů za revoluce 1917, jak oslovit dělnickou třídu pro revoluci. Jedna z těch strategií, která mně imponovala, byla Okna Rosta, která dělali Trockij s Majakovským. Jezdili po celém Rusku, měli tam divadla, měli výstavy, plakáty, pomalované vagony. Já si říkal: To je etos, ty bláho, tak by se dali Ústečáci zfanfrnět. Tak jsme vymýšleli, jak s pomocí revolučních říjnových strategií oslovit lidi pro sametovou revoluci. Bourali nám Všebořice, dělalo se to tak, že se hodily obrovské bílé plachty přes baráky, pak se odbouchne, aby nebyl prach. Celý barák se složí a je celý skrytý v plachtě. Jezdili jsme po barácích a strhávali bílé plachty. V tělocvičně jsme rozvinuli obrovskou plachtu jak blázen a napsali na to – Svobodné volby. Zavěsili jsme to na Mariánskou skálu, která je v Ústí uprostřed a čumí na celé Labe. Ráno tam bylo napsané – Svobodné volby. Museli jsme zfanfrnět tělocvikáře, byli mezi nimi lezci. Plachtu pověsili na Mariánskou skálu, ráno se probudili lidi a na Mariánské skále bylo napsané – Svobodné volby.“

„A měli jsme sídliště u Střižáku. To je takový zajímavý kopec, na kterém je jedna z částí těch magií. Když jste přelezli ten kopec, byla tam největší skládka na světě, kterou likvidovali Američani po revoluci. Dneska je z toho velikánský kopec. Pro mě jako pro dítě to bylo nejzajímavější místo na světě, protože byly tam kobercové izolačky na hokejky. Chodili jsme tam na ty kobercové izolačky. Byly tam mimoto různé výrobky z Chemofarmy a ze Setuzy a veškeré ty sra…, chemický odpad z továren. Chemický odpad se nelikvidoval jako dneska, ale vyléval se do takových zelených jezírek. Červené jezírko, zelené jezírko, to byla žíravina přímo na povrchu. Když jste tam vlezli v holinách, sežralo vám je to, tu gumu. Měli jsme tam nehašené vápno, byla tam poušť, která byla zkrakelovaná. Když jste do ní propadli, sežralo vám to zimní botu sněhuli. Maminka na ni stála frontu, a když jsem přišel domů, měl jsem sežranou sněhuli od nehašeného vápna. V Ústí byla severočeská nemocnice a na skládce jsme našli lidské orgány po operacích a injekční stříkačky plné lidské krve. Nosil jsem je domů a vymýval v umyvadle. Moje máma byla zubní technik, jak už jsem říkal. Když viděla, že vymývám stříkačky v umyvadle, tak jsem dostal výprask.“