„I have feeling that most of the time. I run. I run. I slept in… I kept going, I kept moving. Cold. If I know, If i will cold... The germans, they had patrol. If I don’t have a patrol, I’m dead.“
„Byl přihlášen v cizinecké legii a bylo rozhodnuto, že za čtrnáct dní mají odplout někam na Dálný východ. Tak oni se rozhodli, že s lodí se dá těžko utéct, takže utekli ještě tam. Vzali si žebřík a šli přes bránu ven. Že pracují. A šli s tím žebříkem na nádraží a tam jel vlak a ten kamarád skočil do vlaku a odjel se zajatcema. Staňa se tam pak začal pohybovat sám, ale chytli ho Němci a velice ho zbili a hodili do vězení. On byl tak zmlácený, že měl utržený pravý víčko a tady na krku má ještě jizvu, jak byl zbitý těma Němcema. A byl hozený na hromadu asi s mrtvolama. Protože tam byl někde v bezvědomí, a jak to postupně odklízeli, tak asi přišli na to, že žije. Tak ho dvě nějaký pravý Francouzky zachránily, že to pravý víčko přišily zpátky a ošetřily ho a vykurýrovali. Jak to přesně bylo, jak se jmenovaly, nemám ponětí, protože on to přesně taky neví.“
„To bylo něco, co jen tak honem nezapomenu. Přišla patrola a já jsem byl u stolu. Měl jsem revolver, ale viděl jsem u nich pušky. Já jsem jedl, a tak jsem se z ničeho nic rozmyslel. A povídám si, ono jich je. Viděl jsem ty pušky, a já jsem měl revolver, nic víc. Ale ta patrola tam čekala na mě a oni nevěděli, co mám. Já jsem mohl mít i granáty. Z ničeho nic jsem se rozhodl a hodil jsem ten pásek s revolverem na stůl. Z ničeho nic všichni mluvili. Klepali mně na rameno. Byli rádi, že nebudu střílet. Pak nebylo nic, vůbec nic se nestalo.“
Stanley Nova, rodným jménem Stanislav Nováček, se narodil v roce 1922 v Brně, posledních několik desetiletí ale žije v Anglii. Životní peripetie pana Novy jsou velmi pestré. Za války musel narukovat do německé Luftwaffe, ale z výcviku ve Francii uprchl a vstoupil do cizinecké legie. Když měl odplout někam na Dálný východ, znovu zběhl, ale byl chycen německými vojáky a jako dezertér málem ubit k smrti. Z vězení ho vysvobodily odvážné Francouzky a nakonec se přes Gibraltar dostal až do Velké Británie, kde vstoupil do služeb RAF (Royal Air Force). V Anglii se oženil a zůstal tam i po válce. Podnikal a živil se jako muzikant a zpěvák. Svým nádherným tenorovým hlasem udivoval diváky v těch nejprestižnějších klubech Londýna, kde se scházela smetánka z celé Evropy. Dnes žije v Brightonu v jižní Anglii.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
