Když jsem měl kuráž na kubánských ulicích, měl jsem ji i ve vězení
Misael Canet Velázquez se narodil v Las Tunas na Kubě 27. června 1973 a ve věku 37 let se přestěhoval do Camagüey, kde v současnosti žije. Odchodil 12 školních tříd, protože jeho rodina byla ze skromných poměrů - otec byl farmář a matka byla v domácnosti. Nebylo tomu tak ale vždy – jeho dědeček byl statkář, ale po Kubánské revolucí v roce 1959 mu vzali všechny pozemky a za to, že se postavil proti systému, strávil dědeček devět let ve vězení Boniato. Ani Misael se nikdy nepřizpůsobil komunistickému systému, a proto byl na něj uvalen tzv. index společenské nebezpečnosti - kubánský způsob, jak rozkližovat opozici a všechny, kteří by se režimu chtěli postavit, držet v lati. Ne však Misaeli. Vstoupil do Národní fronty občanského odporu a občanské neposlušnosti Orlanda Zapaty Tamaya a navzdory silnému pronásledování ze strany režimu pokračoval v pokojných protestech, za což byl více než 200krát zatčen a bezpočetkrát zbit. Dne 22. prosince 2015 šel znovu do vězení, tentokrát odsouzen k šesti letům odnětí svobody. Misael se rozhodl držet hladovku jako formu pokojného protestu a po příchodu do věznice započal tu nejdelší ze všech – 51 dní, kterou dokončil s vážnými zdravotními důsledky. Krátce nato však držel další 17denní hladovku a později mnoho dalších, dožaduje se lékařské péče a práva na telefonování. Strávil 5 let, 4 měsíce a 12 dní ve vězení, aniž by dostal cokoli z uvedeného. Na jaře 2021 byl propuštěn a navzdory vážným zdravotním následkům mu režim nedovoluje navštívit lékaře a zdravotnickým pracovníkům vyhrožuje důsledky, pokud mu poskytnou lékařskou péči.