„Když jsme se vrátili, přišel jsem k té čtyřce, k té naší koleji, a tam se nás policajti snažili zahnat, natlačit, abychom šli na kolej. My jsme nechtěli, tak to byly takové vlny sem a tam. Vím konkrétně, jednomu policajtovi jsme sebrali čepici. Házeli jsme si ji, on pořád mezi námi běhal, my jsme se smáli, a on nám říkal: ‚Kluci, neblbněte, vraťte mi tu čepici, budu mít průser.‘ To byl jeden policajt, ale dalšímu praskly nervy. A to už jsem to v té době pozoroval, nevím, jestli jste tam byl, jde se po schodech nahoru, pak je tam zápraží a pak se vchází teprve dovnitř. Tak já jsem stál na zápraží a koukal jsem, jak tam pobíhají ti policajti. Najednou po schodech letěl kluk a za ním policajt s pendrekem. Ten kluk vběhnul do koleje už jako dovnitř a ten policajt ho tam dohnal a zmlátil ho. A to byl taky student naší elektro fakulty, ale o rok mladší.“
„Vím, že jednou přes Českou Lípu jel Brežněv, to jsme museli místo vyučování, ale zase to bylo odpolední vyučování, museli jsme stát špalír a ta kolona aut jela kolem. A někdo si všimnul, že tam Brežněv spal. To bylo snad jediné, takhle povinné. Chodili jsme, tenkrát se ještě dělalo v sobotu, tak se chodilo v sobotu na brigády. A to se pamatuji, že jsme takhle zjara v nějakém parku čistili, uklízeli, shrabávali listí, olámané větve. A za dva měsíce tam přijely buldozery a ten park začaly likvidovat. Budovali tam silnici. Tak to jsem se zařekl, že už nikdy nepůjdu na takovou brigádu.“
„Pak mě v noci probudil hukot a vylezl jsem ven ze stanu. Tam už stál taky jeden chlap, říkali jsme si, co ta letadla blbnou. Přímo nad Vrátnou dolinou létala letadla z východu, ta vojenská letadla. To jsme ale nevěděli, že jo, byla tma, to jsme jenom slyšeli. A to jsme si říkali, že snad začala válka nebo co. A najednou vylezla nějaká paní ze stanu, brečela a říkala: ‚Začala válka, napadli nás Rusové.‘ Tak jsme čuměli a poslouchali rádio tranzistorák.“
Stanislav Burda se narodil 27. února 1945 v Písku. V roce 1947 se rodiče vydali v rámci osídlování pohraničí do České Lípy. Poslouchali Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Pamětník cvičil na druhé celostátní spartakiádě v roce 1960. Vystudoval elektrotechniku na ČVUT v Praze. V rámci sbližování s dělnickou třídou musel s ostatními studenty pracovat v dělnickém provozu. Zúčastnil se strahovských událostí, na konci října 1967 proběhla spontánní demonstrace studentů. Počátek srpnové okupace 1968 prožil na Slovensku. O rok později se zúčastnil shromáždění, kde řečnil Vilém Nový o Palachově upálení a takzvaném studeném ohni. Z pragmatických důvodů vstoupil v 70. letech do komunistické strany. Celý život pracoval v mělnické elektrárně. V roce 2022 bydlel ve svém domě v Mělníku.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
