Bruno Brych

„Po osvobození, když sovětská vojska osvobodila tady tu oblast, tak potom v září jsem začal chodit do české školy do druhé třídy a já jsem neuměl ani slovo česky. Koukal jsem a nevěděl, co mám dělat. Maminka – s tatínkem tam občas nějaká ta čeština byla – ale teda absolutně neuměla. Tak mě učila češtinu, i když ji sama neuměla, tak asi tak nějak to vypadalo. Takže byly nějaké problémy, ta němčina tam byla taková hodně zafixovaná. Postupně se to měnilo, občas se mi děti smály, že čtu nějakou větu, že flak jel, to byl vlak, jednoduché ‚v‘ v němčině ‚f‘, tak to tam bylo pořád. No, pak jsem se z toho dostal, šel jsem nahoru a zlom nastal v páté třídě.“

„Byla tam spousta zajatců v Mimoni. Byli to Angličani, Rusové, Francouzi, těch byla většina – Rusové a Francouzi. A oni je dávali na různé práce v Mimoni. ‚Ty budeš dělat to, ty budeš kopat jako tady ty žlutý vesty.‘ Tak to dělali ty trestanci a pak je večír vždycky někde zavřeli. A tam byl jeden, ten jezdil s potahem u města s koňmi a potřebovali podkovy. Tak přijel tatínek, on tyhle drobnosti dělal na chodníku venku na silnici normálně. Ten kůň byl velmi neklidný a on říkal: ‚To je nebezpečný pro kováře, že ten kůň kopne a zabije ho.‘ Tak řekl: ‚Hele, Ivane, stoupni si tady.‘ A děda držel tomu koni nohu a tatínek koval. Šel tam nějaký zarytý esesák a pravil… Já to řeknu, pardon, jak to bylo řečeno: ‚Proč ta ruská svině stojí tady na chodníku a vy tady pracujete za něj?‘ Tatínek pravil: ‚To není žádná svině, je to člověk jako každý jiný. A tady jde o to, že by ten kůň mohl někoho zabít, protože je hrozně nepokojný.‘ Výsledek byl to, že za to, že to tatínek řekl, tak šel kopat protitankové zákopy do Polska.“