„Byli jsme ve městě, na náměstí spousta lidí, a že prý se podařilo zajistit nějaké strašné fašisty a zločince. Najednou jsem viděla průvod, který šel z města, a v jeho čele šel zkrvavený důstojník a vedle něj šla jeho paní, se kterou se držel za ruku. Elegantní Němka v potrhaných šatech. Vyzařovalo z nich, že to nejsou drbani. Byla taky zkrvavená, bylo to hrozné. Vedli je nahoru ke kostelu. Pamatuju si, jak ve mně byla taková hrozná tíseň, která dlouho přetrvávala. Říkala jsem si, že přece takhle nemohou jednat s lidmi, takhle veřejně aby si na ně mohl někdo plivnout. Tuto dvojici pak zastřelili u stěny kostela. To už jsem neviděla. Byla jsem z toho tak zděšená, že jsem to snad ani nechtěla vidět. Ale vím, že je zastřelili.“
„Ty kontaktní čočky nejsou novinka sama o sobě. Wichterlův přínos byla ta hmota, ze které se to vyrábělo. Byla to hmota hydrofilní, to znamená, která přijímala vodu. Předtím to bylo hydrofobní, buď tuhé, nebo… ta historie je samozřejmě velice dlouhá, samozřejmě jsem měla nastudované všechno, co bylo před tím… a tahle úžasná výhoda, že ta čočka obsahuje vodu, dovede být daleko fyziologičtější k té nesmírně citlivé tkání rohovky. To byla ta obrovská novinka.“
„A ta tetička mi řekla skvělou větu. Říkala: ‚Ale, Blaničko, nic si z toho nedělej. Nebudeš doktorkou, budeš paní doktorovou.‘ Nemohla mi říct nic lepšího. Mě to tak rozčílilo, a řekla jsem si: Tak to tedy ne! Já tou doktorkou budu! Přijeli jsme domů, ještě ten večer jsem sedla a sepsala jsem odvolání na ministerstvo a samozřejmě že jsme sháněli nějakou přímluvu na tom ministerstvu, protože tenkrát to bylo skoro podmínečné. Naštěstí dobrý člověk z přátel Chrudimských se přimluvil. Lidi se báli za někoho postavit, protože to mohlo mít negativní dopad na něj. Byla to hrozná doba.“
Blanka Brůnová se narodila 14. března 1931 v Litomyšli do rodiny učitele Jana Brůny. Maminka Anna, rozená Miškovská, pocházela z bohatého statku z Mladoboleslavska. Blanka měla o dva roky starší sestru Věru. Vyrůstala v Chrudimi, kde prožila válku. V roce 1939 nacisté poslali Jana Brůnu v jeho 44 letech do penze. Maminka naopak musela jít pracovat do továrny na čepice a k potravinovým lístkům přilepšovala rodině prací na okolních statcích. Blankou nejvíce otřásla poválečná poprava německého manželského páru u chrudimského kostela. Maturovala v roce 1950. Po úspěšných přijímačkách na lékařskou fakultu ji odmítli přijmout z důvodu údajné nízké pracovní morálky na dělnické brigádě v dolech. Na odvolání ji nakonec přijali na medicínu do Olomouce, kterou absolvovala v roce 1956. Počátkem 60. let se poprvé setkala s profesorem Otto Wichterlem, který ji nadchl pro výzkum kontaktních čoček. Zakládala první aplikační střediska kontaktních čoček, například v pražské Mostecké ulici. Založila bakalářské studium optiky a optometrie při 2. lékařské fakultě v Motole a stála i u zrodu kontaktologické společnosti. V letech 1986-1998 působila jako přednostka kliniky v Motole a do vysokého věku učila na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT oftalmologii.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
