Bohuslava Brožová

„V roce 1945, když tady odsud utíkali ty esámani, tak pan Kubelka s panem Nohejlem, pan Kubelka byl tatínek mojí spolužačky Heleny, no tak oni se jako partyzáni ujmuli prostě ochrany Choltic. Vzali si pušky na rameno, stoupli si na Antoníček tam do toho kopečka a hoši pěkně jeli, tyhlety podpory esámanů, tak bylo jich plné nákladní auto, napřáhli to do nich a zastřelili je a hotovo. Ty tam mají pomníček.“

„On ten pan Thun, hrabě, to byl takový lidumil. On se strašně rád tady scházel v hospodě s chlapama, abych řekla tak, s těma, který pracovali na tom pozemku. On to byl podivín v podstatě. Vyprávělo se, že měl zlatou kuličku, prostě samočinně se to začalo točit, když nějaký magnet tam byl určitý. Tady ten pan hrabě, prostě jelikož měl pole, tady to všechno kolem dokola bylo dost velký panství to Thunovo. A on třeba když nevěděl, co má jako hnojivo dostat na pole, takže měl takový ten magnet a ta kulička se zastavila na drti. Tady v podstatě on si objednal drť a on to tam nechal navozit a hotovo, prostě kulička mu to ukázala.“