„Ze škrobárny, tam jsem taky chodil na brigádu, tam odtamtuď jsem byl propuštěnej na hodinu, protože na příkaz prokurátora jsem musel po svačině taky odejít. Prostě šikanovali mě a rodinu Brožovou z každé strany.“
„Tatínek to podepsal jako poslední, jenže já jsem to nepodepsal, že půjdu na vojnu, a tak nás za tři dni vyloučili. Ještě nebyl ani soupis, takže jsme tam nedávali ani těch dvacet procent vnosu do JZD. Tím, že mě vyhodili ze školy a tak, tak jsem měl takovej odpor, že jsem začal hospodařit s tatínkem.“
„V Radňově vzali tři mlátičky. Hojerům, Kubátům a Brožovi. Tak víte, jaký to bylo, když tři mlátičky ubyly a všichni měli splnit dodávky. Hojer, ten byl určenej k vystěhování, takže ten byl už, jak se říká, odepsanej, to už se pomalu připravoval na vystěhování. Sice k tomu došlo až v padesátým třetím roku, ale bylo to jen taktak, protože byly potřeba tři podpisy. Byl Bolech, Kadlec a ten Brož-cestář [shoda jmen], ten to nechtěl podepsat, ale pak ho podepsal, kdo podepsal Hanoura, to do dneška nikdo neví. Hojera stěhovali dvacátého třetího února padesát tři a Hanoura sedmýho května padesát tři.“
„V padesátým prvním roce byl výkup zemědělskejch strojů, tak nám vzali motor, lis, mlátičku. Měli jsme vymlácený tři fůry žita. A nato přišel vykupovač, plnomocník, a řek, že máme do osmačtyřiceti hodin splnit dodávku. Tatínek sed na motocykl, dojel do Studénky, že si půjčí od švagra mlátičku, jenže tam na ní mlátili, tak pak si půjčil vytřásačku od Kubáta ze Studénky a druhej den jsme na ní mlátili, takže jsme tu dodávku splnili. No, byly to hrozný roky, protože když vám odvezou stroje ve žních, tak víte, jaký to asi bylo.“
„Přišel jsem z vojny a začal jsem hospodařit na pozemcích, který byly už kolikrát měněný. Nám měnili celkem sedmnáctkrát pozemky. Když se nad tím zamyslíte, tak je to i třikrát za rok.“
František Brož se narodil 13. ledna 1939 a své dětství prožil na rodinném hospodářství v Radňově. Vychodil školu v Květinově a měšťanku v Lípě. Když se v roce 1953 hlásil na zemědělskou školu v Humpolci, nepřijali ho kvůli jeho třídnímu původu. Během kolektivizace odmítla celá jeho rodina vstup do jednotného zemědělského družstva. Odebrali jim zemědělské stroje a celkem sedmnáctkrát jim směnili pozemky. I přesto František Brož vydržel jako jediný soukromý hospodář na Havlíčkobrodsku po celou éru komunismu. Po roce 1989 nechal vybudovat několik pomníků a pamětních desek, které připomínají komunistické bezpráví. V době natáčení žil se svojí manželkou v Květinově (listopad 2019).
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!