Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

František Brož (* 1939)

• narozen 13. ledna 1939 v Radňově

• v roce 1953 nebyl kvůli svému třídnímu původu přijat na zemědělskou školu v Humpolci

• v roce 1957 odmítla rodina Brožových podepsat vstup do JZD

• byly jim celkem sedmnáctkrát směněny pozemky a odebrány zemědělské stroje

• pamětník soukromě hospodařil po celé období komunistické vlády

„Komunismus a fašismus je jedno a to samé. Jen teror a diktatura. Rozdíl je pouze ten, že za fašismu drželi Češi při sobě, kdežto za komunismu šli proti sobě,“ říká František Brož, sedlák z Vysočiny. 

V den jeho narození uháněl otec s koňským spřežením do porodnice takovou rychlostí, že kůň do druhého dne pošel. Pamětník se narodil v nemocnici v tehdejším Německém (dnes Havlíčkově) Brodě 13. ledna 1939 jako prvorozený syn Rudolfa a Marie Brožových. Vyrůstal na rodinném hospodářství v malé vesničce Radňov. Obec tehdy spadala do okresu Humpolec a bývalo v ní jen několik malých hospodářů. Hojerovi nebo Hanauerovi měli kolem třiceti hektarů, rodina Brožových i s lesy asi dvacet hektarů půdy, několik kusů dobytka a zemědělské stroje.

Lidové milice pod okny

Roku 1948, kdy se moci v Československu chopila komunistická strana, se začalo mnohé měnit. „U nás v Radňově vždycky vítězila lidová strana, ale jinak jsme věděli, že je zle. Náš známý Nuzík byl svého času v Rusku a popisoval kolchozy a hrůzné věci, které tam viděl. Tatínek se ale ničeho nebál. Bojoval v první světové válce v Itálii, kde byl i raněn, a tak měl pro strach uděláno. Po padesátém roce šmejdily ve vesnici Lidové milice a kontrolovaly, kdo poslouchá zahraniční rozhlas. U nás doma se poslouchal Londýn nebo Svobodná Evropa a vždy jsem měl za úkol stanice naladit,“ vzpomíná na dobu krátce po komunistickém převratu František Brož.

V roce 1951 proběhl výkup zemědělských strojů. V Radňově byly zabaveny tři mlátičky na obilí, a to sedlákům Hojerovi, Kubátovi a pamětníkovu otci Rudolfu Brožovi, kterému navíc odebrali motor, lis a tři fůry žita. „Výkupník, plnomocník, nám řekl, že máme do osmačtyřiceti hodin splnit dodávku. Táta sedl na motocykl a dojel do Studénky, že si půjčí od švagra mlátičku, jenže s tou zrovna mlátili, tak si vypůjčil vytřásačku na obilí od Kubáta ze Studénky a druhý den jsme s ní pracovali. Dodávku jsme ale nakonec splnili.”

Vesničtí boháči a vykořisťovatelé Hojer a Hanauer

Pro založení jednotného zemědělského družstva (JZD) v Radňově bylo třeba získat kromě pozemků i velkou část hospodářských budov. Bedřicha Hojera, sociálního demokrata, váženého zemědělce a bývalého starostu, chtěli místní komunističtí funkcionáři zlikvidovat. Poprvé byl souzen za nedodržení osevné plochy na svých polích, ale byl zproštěn viny. Druhým pokusem byl soudní proces za utajené a neodevzdané zásoby obilí, čímž tehdy podle soudruhů ochuzoval pracující lid. Odsoudili ho ke čtyřem měsícům odnětí svobody a peněžnímu trestu. Místním soudruhům to však nestačilo, a tak zajistili navýšení nesplnitelných předepsaných dodávek.

František Brož k tomu dodává: „Sedlák Hojer byl určený k vystěhování v prosinci 1952. Byl odepsaný a pomalu se připravoval na vystěhování. Došlo k tomu až 28. února 1953, ale bylo to jen taktak, protože potřebovali tři podpisy. Vystěhování podepsal jeho soused a předseda KSČ Bolech, předseda MNV Kadlec a nakonec i cestář Brož [shoda jmen]. Kdo byl ale tím třetím, který podepsal vystěhování Hanauera, to do dneška nikdo neví. O Hanauerovi se ale zmiňovat nebudu. Několik let zpátky jsem nalezl dokument, kde je uvedeno, že Bedřich Hanauer byl ve Svazu československo-sovětského přátelství.“

Až neuvěřitelně zní skutečnost, že Bedřich Hanauer ve volbách starosty v roce 1946 hlasoval pro komunistu Kadlece. Netušil, že si zároveň s tím odhlasoval i své vystěhování, protože právě Kadlec svým podpisem stvrdil odsun rodiny Bedřicha Hanauera, kterou 7. května 1953 vystěhovali do severočeského pohraničí, nedaleko Frýdlantu.

Já jsem to nepodepsal

Františku Brožovi bylo v roce 1953 čtrnáct let a po ukončení měšťanky v Lípě se hlásil na zemědělskou školu do Humpolce. „Odtamtud mě soudruzi vyhodili, že jsem od nespolehlivého člověka, poněvadž tatínek byl antikomunista a silný lidovec, což byla v Radňově dlouhé roky vládnoucí strana. Byli mezi nimi však takoví, kteří hlasovali všemi deseti pro zvolení komunisty Kadlece.“ Místo střední školy v Humpolci se pamětník věnoval práci na rodinném hospodářství a různým brigádám, například výpomoci ve škrobárnách, kam si chodil přivydělávat a odkud byl prokurátorem na hodinu propuštěn.

Po neúspěšných pokusech o založení Jednotného zemědělského družstva v Radňově se to na podzim roku 1957 přece jen podařilo. S podpisem naléhali i na Rudolfa Brože, k němuž však bylo zapotřebí připojit i podpis syna Františka. „Tatínek to podepsal jako poslední, jenže já jsem podpis odmítl, a to z důvodu, že jsem brzy poté odcházel na vojnu, a také proto, že co mě nevzali na školu, měl jsem v sobě vypěstovaný odpor ke komunistům, a tak nás tři dny poté z družstva vyloučili. Ještě nebyl ani soupis majetku, takže jsme nedávali ani dvacet procent vnosu do JZD.“

Přeškrtaná kandidátka

V tom samém roce se konaly volby do místního národního výboru. Před zraky volební komise přeškrtal František Brož list s kandidáty. Nehodlal ustoupit komunistickému režimu za žádnou cenu, a to se samo sebou nelíbilo místnímu předsedovi KSČ Františku Bolechovi. O rok později, kdy měl pamětník nastoupit vojenskou službu, mu podplukovník havlíčkobrodské okresní vojenské správy Kubát sdělil, že by se měl řídit posudkem výše zmíněného předsedy KSČ Bolecha: „František Brož pochází z kulacké a vykořisťovatelské rodiny, je vychován v duchu kapitalistickém, je vyvýšené povahy. Vlastní osobní automobil a motocykl. S osobním autem jezdí rád po vsi a stýká se velmi často s kulackými rodinami z farmy Květinov. Po založení JZD byli přesvědčeni v obci ke vstupu do JZD, ovšem jmenovaný odmítl podepsat přihlášku, tak byli vyloučeni. Byl požádán o vstup do KSČ, ale na to podal velmi hrubou odpověď. V obci není naprosto u nikoho oblíben, pro dnešní zřízení neudělal nic dobrého. Je nepřesvědčitelně zaujat proti zřízení, není zapojen v žádné organizaci ani v ČSM. Má příbuzné v Americe a jeho matka pochází z Mukuprum, což byla fašistická vesnice, a má sklony k fašistickému zřízení.“

I přes tento posudek František Brož na vojenskou službu v roce 1958 nastoupil, a to na letiště Trii Duby ve slovenském Sliači. Díky nepozornosti desátníka Popoviče, který si posudek nepřečetl, byl zařazen do poddůstojnické školy. Zanedlouho se však objevil dokument s hodnocením soudruha Bolecha a vojín Brož musel spolu se svým havlíčkobrodským kamarádem poddůstojnickou školu opustit.

To je vaše likvidace

Ani po návratu z vojny nečekaly Františka Brože radostné zprávy. Hospodařit na vlastních polích bylo těžší a těžší. „Celkem sedmnáctkrát nám měnili pozemky a nechávali nám kolikrát jen močály, na kterých jsme byli nuceni hospodařit. Když se nad tím zamyslíte, tak je to i třikrát za rok. Zaseli jsme, pohnojili, ale nesklidili, to už nám pole zase vyměnili. Stanovené dodávky nám samozřejmě nesnížili a přes všechna příkoří jsme je museli plnit.“

V roce 1962 se František Brož oženil s Anežkou Kubátovou a rozhodli se pro výstavbu rodinného domu v Radňově, stavbu jim ale nepovolili s odůvodněním, že se nejedná o střediskovou obec, a tak dům vystavěli v nedalekém Květinově. Zanedlouho se jim narodili synové Petr a o dva roky později Miroslav. Františkův otec nakoupil v Úštěku nové zemědělské stroje, částečně jim vrátili pozemky a už to vypadalo, že se přece jen blýská na lepší časy.

Uvolnění konce šedesátých let se ale po sovětské okupaci a s nástupem normalizace změnilo. Františka Brože znovu nutili ke vstupu do družstva a znovu mu měnili pozemky. Perzekuce jeho i celé rodiny byla znovu aktuální. V roce 1972 musel podepsat státní rozpis. Tehdy nevěděl, oč se přesně jedná, a ani úředníci příslušného národního výboru ho s dokumentem srozumitelně neobeznámili. „Ptal jsem se soudruha Kafky ze zemědělského odboru, ať mi vysvětlí, co se tím mění. Odpověděl mi jen: ‚Však vy to uvidíte.‘“ Pamětník se tedy vypravil do Prahy na Generální ředitelství výkupu, aby mu celou situaci vysvětlili. Až ing. Brötschneider oznámil: „To je vaše likvidace, 1. října dostanete výpověď z pojišťovny a budete stíhán za to, že nejste zaměstnán. Podepsal jste, že nejste schopen zajistit úkoly státního rozpisu.“ František Brož proto urychleně odjel zpět do ZZN (Zemědělské zásobování a nákup) Havlíčkův Brod, kde zmiňovanou podepsanou smlouvu roztrhal, nechal si předepsat nové dodávky a své soukromé hospodářství tím zachránil. Ale i tak nadále čelil častým kontrolám úředníků.

Nechtěl jsem, aby komunisté provedli mému synovi to samé, co udělali mně

Na konci sedmdesátých let se v rodině Brožových zopakovala už jednou prožitá křivda. Stejně jako Františka, ani jeho staršího syna Petra nepřijali na střední zemědělskou školu do Havlíčkova Brodu kvůli jeho třídnímu původu. „Tenkrát jsem napsal dopis do kanceláře prezidenta Husáka. Nechtěl jsem, aby komunisté udělali mému synovi to samé, co udělali mně. Studoval nějaký čas na zemědělské škole ve Světlé, ale nakonec byl na školu do Havlíčkova Brodu přijat. Když chtěl jít na vysokou školu, bylo v tom zainteresováno sedmnáct lidí a nakonec se tam dostal,“ popisuje rodinný boj František Brož.

V devadesátých letech přišel konečně do polí a luk svobodnější vzduch. Pamětník se spolu s ostatními zemědělci setkal i s Václavem Havlem a dodnes je zklamán, že komunistická strana stále působí na politickém kolbišti a po svém pádu po takřka čtyřiceti letech nadvlády nebyla zakázána a její pohlaváři řádně potrestáni. František Brož jako věrný patron a rodák inicioval opravu okolních polních křížků a svoji práci komentuje s úsměvem: „Co komunisti zničili, já se snažím opravit.“ Nesmíme opomenout několik pomníků, které nechal zřídit. Například pomník k výročí ukončení komunistické moci – věnováno připomínce nesvobody a utrpení zemědělců v Radňově. V roce 2010 nechal ve Vilémově vybudovat svému příteli Miloslavu Růžičkovi pomník v podobě otevřené knihy. Další žulovou připomínkou a uctěním památky je pomník v Radňově věnovaný řediteli měšťanské školy v Humpolci Václavu Hojerovi a také pamětní deska jeho bratrovi Bedřichovi, která má každý den připomínat zločin spáchaný totalitní mocí.

V době komunismu žádal František Brož několikrát o vycestování do Jugoslávie, ale pokaždé mu cestu zamítli. Až po pádu železné opony navštívil Švédsko, Austrálii nebo Skotsko a do důchodu odešel teprve před několika lety. Jeho velkým přáním je vidět Afriku, ale problémy se zrakem, které ho v posledních letech provázejí, mu jeho cestovatelské plány prozatím zmařily.