Jarosław Broda

* 1956

  • „Viděli jsme takové obrázky, že se tanky zastavovaly a ti naši tankisté vůbec nevěděli, kde jsou a kam jedou. Pamatuji si také, protože to byl dramatický moment pro moji rodinu, den předtím jsme se stěhovali, byli jsme v takovém prozatímním stavu, kdy jsme měli věci neuspořádané, jak to bývá při stěhování. Moje matka zažila v době války tři přesídlení kvůli Němcům, a jak uslyšela letadla a vojsko na ulici, tak byla přesvědčená, že začala znovu válka. A protože jsme v té chvíli neměli domov, tak propadla hysterii úplně. Samozřejmě že jsme poslouchali Svobodnou Evropu, proto si velmi dobře pamatuji ty výzvy českého rozhlasu o pomoc, z toho se nám tajil dech. Pamatuji si poslední hlášení českého rozhlasu ze Svobodné Evropy. Pamatuji si také to, že se v té malé Bystřici, kde se všichni znali a kde se scházeli lidé na náměstí, aby si popovídali o tom, co se děje, samozřejmě se našli takoví, kteří věřili komunistické propagandě o bratrské pomoci, protože strašní imperialisté ze Západního Německa chtějí Čechoslovákům zabrat území. Bylo mi dvanáct let a pamatuji si na pocit studu. Toto potom sehrálo svoji roli při mém pozdějším rozhodování v době dospělosti.“

  • „V osmdesátém sedmém roce, po zatčení Petra Pospíchala, jsme se rozhodli pro veřejnou demonstraci a s tím související odhalení existence Polsko-československé solidarity, protože do té doby fungovala v utajení. Jejím vedoucím byl samozřejmě Jasiński. V ulici Świdnicka, tedy na rušném wroclawském místě dodnes, jsme zorganizovali demonstraci na obranu Petra Pospíchala. Podstatné pro nás bylo, že byl zavřený za spolupráci s Poláky, takže bylo jasné, že musíme v té věci něco hlasitého udělat. To se nám nadmíru podařilo, určitě díky momentu překvapení, protože oni to nečekali, nebyl žádný únik informací. Měli jsme tam velký transparent, jsou z toho fotografie. Než přijela policie a pochytala nás, tak se nás sešlo tisíc, možná dva tisíce, dost velký dav. Rychle jsem se zorientoval, že skoro nic nevědí, protože k mému údivu se mnou jednali jako s hlavou celé té akce, a tak mi udělali takovou domovní prohlídku, jakou jsem neměl nikdy předtím a ani potom jsem ji nezažil, i když jsem jich měl v životě hodně. Prohlédli každý list v každé knize, a knih jsem měl tehdy už hodně, ale nic důležitého nenašli. Takovou reakci jsem nečekal. Drželi mě 48 hodin, pak dovezli na kolegium, což byla taková komunistická struktura [Kolegium pro drobné přestupky – mimosoudní orgán, který rozhodoval o drobných přestupcích v Polské lidové republice], kde jsme dostali pokutu, já asi padesát tisíc. Vypadalo to zábavně, protože soudce tvrdil, že jsme měli protistátní transparenty. 'Jak zněly?' ptali jsme se ho. On na to, že to uvedl policista, že byly protistátní. Ale zněly například ‚Jsme s tebou, Petře‘, tak to samozřejmě nebylo protistátní heslo. Byl to důležitý moment v tom, že jsme zveřejnili existenci té organizace.“

  • „Vypadalo to dost dramaticky, protože jsme byli zvyklí na mírnější formy zatýkání. A toto bylo zaprvé nečekané, i když se k nám dostávaly nejrůznější signály, ale i tak to bylo nečekané. Asi v půl jedenácté v noci bouchání do dveří – policajti s kalašnikovem a s krátkými zbraněmi polští estébáci. Měl jsem smůlu, že jsem měl u sebe průkaz totožnosti, kde jsem měl vepsané místo zaměstnání. Bylo legrační, že mě zatkli v místě, kde mě nečekali. Vešli tam a hledali někoho jiného. Pravděpodobně bych se zatčení vyhnul, kdybych neměl v občance uvedeno, že jsem pracovníkem Solidarity. Takové záznamy byly v průkazech totožnosti. Po krátké konzultaci s centrálou mě sebrali do wroclawského vězení na Kleczkowské. Tam nás drželi do Štědrého dne, 24. prosince, a v ten den nás převezli do menšího vězení v Grodkowě, kde nás drželi během dalšího roku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Wroclaw, Centrum Historii Zajezdnia, 30.05.2023

    (audio)
    délka: 41:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Wroclaw, Centrum Historii Zajezdnia, 01.06.2023

    (audio)
    délka: 01:00:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Propusťte Petra Pospíchala, žádali v centru Wroclawi, než je zatkla policie

Jarosław Broda jako šéfredaktor Týdeníku dolnoslezské Solidarity. Foto: Krzysztof Capała / Centrum Historii Zajezdnia
Jarosław Broda jako šéfredaktor Týdeníku dolnoslezské Solidarity. Foto: Krzysztof Capała / Centrum Historii Zajezdnia
zdroj: Krzysztof Capała / Centrum Historii Zajezdnia

Narodil se 25. února 1956 v Bystrzycy Kłodzké v Dolním Slezsku. Jeho otec působil za války v Zemské armádě (Armia Krajowa), po válce se zapojil do protisovětského odboje a v roce 1948 putoval na čtyři a půl roku do vězení. Po maturitě na gymnáziu v Bystrzycy Kłodzké studoval v letech 1975–1980 polonistiku na Wroclawské univerzitě. V roce 1976 se zapojil do aktivit Výboru na obranu dělníků KOR a v prosinci 1977 stál u zrodu Studentského výboru solidarity (SKS) ve Wroclawi. V srpnu 1980 se zapojil ve Wroclawi do stávky na podporu stávkujících v gdaňských loděnicích, po vzniku nezávislého odborového hnutí Solidarita pracoval jako redaktor a později jako šéfredaktor týdeníku dolnoslezské Solidarity Solidarność Dolnośląska. Po vyhlášení válečného stavu v Polsku strávil osm měsíců ve vězení v Grodkowě. V roce 1984 vstoupil do podzemní organizace Bojující Solidarita (Solidarność Walcząca) a vedl její časopis Walka (Boj). Od roku 1987 působil v Polsko-československé solidaritě a v prosinci roku 1987 začal s Mirosławem Jasińským vydávat Informační bulletin Polsko-československé solidarity. V dubnu 1987 se zúčastnil protestu v centru Wroclawi proti věznění Petra Pospíchala, signatáře Charty 77 a aktivisty Polsko-československé solidarity. V září 1989 zorganizoval převoz českého disidenta Stanislava Devátého do Wroclawi, kde se ukrýval před vězněním. Podílel se na přípravě festivalu nezávislé československé kultury ve Wroclawi v listopadu 1989. V letech 1991 až 2001 vedl ve Wroclawi nakladatelství Wydawnictwo Naukowe PWN. Jako vedoucí kulturního odboru na radnici Wroclawi v letech 2002 až 2018 se zasadil o vybudování muzea wroclawské Solidarity v někdejší autobusové vozovně v Grabiszyńské ulici (od roku 2016 Centrum Historii Zajezdnia). Je nositelem řady polských řádů a ocenění a medaile českého ministerstva zahraničí Za zásluhy v diplomacii. Je autorem pěti básnických sbírek, jeho básně vycházely v nezávislých a exilových časopisech. V září 2023 žil nedaleko Wroclawi a byl zástupcem šéfredaktora Radia Wroclaw.