Avraham Brichta

* 1936

  • „Když měli přijít Němci, začal vařit brambory, aby se začala tvořit pára. Bylo tam spousta páry. Šli jsme všichni nahoru. Vylezli jsme nahoru po žebříku, zavřeli za sebou stropní dveře a usadili se. Zavřel je za námi, odstranil žebřík a nikdo nepoznal, že je nějaký vchod nahoru. Pak přišli dva esesáci, no možná byli z wehrmachtu, revolvery a pistole. Stal se druhý zázrak, první byl v Žilině, druhý tady. Dívali se okolo, naštěstí se nekoukli nad sebe, nebyli asi tak podezřívaví, pak odešli. Měli jsme podruhé štěstí. V dubnu se přibližovala Rudá armáda a my jsme museli odejít do hor.“

  • “We were hiding for about a week or two then he became afraid that they could arrest and kill him. So we traveled to Trnava with fake documents and there we lived until August 1944. There were no exceptions at the time so we had to look for a hideout. That was another miracle or luck. There was certain doctor Neumann who had a practice in Trnava and Smolenice. His nurse’s name was Počúchová and she said she could hide him at her parents’ house. He asked her if they could hide us as well and they agreed to hide us all for three days. And those three days stretched to eight months. Mr. Počúch was a very nice man but he was poor. He had a house in Smolenice with a granary and a yard about hundred and fifty meters wide. We were six people hiding in the granary – our family and doctor Neumann with his wife and his nephew.”

  • “There are two reasons why the Jews survived, miracles and the good will of other people – I mean Slovak people who were not Jewish. In our case, it was the CEO of Nupod, his name was Dr. Tibor Toth (Roth). My father had an exception and he was in Trnava. He did all he could to save us so he asked Dr. Toth. Dr. Toth had sympathy with us and asked Alexander Mach who served as the ministry of interior at the time and sent a wire to Žilina. We were in the transport and the door was closed. My mother was a great optimist and I got it after her. She said: ‘We are going to get out of the wagon.’ The others were laughing at her. At about five or six o’clock, a soldier came with an official from the Jewish community. They had a document. That was in October 1942. Later I found out that it was the last transport from Slovakia, after that they stopped it.”

  • “He said that they should let us go. So they called for Melanie Brichtová and Arpád Ivan Brichta, they opened the door for us and we got out. I remembered the first German words I heard: ‘Was ist mit dieses Kind und Frau?’ What’s wrong with this woman and the child? And the Jewish official said: ‘Sie sind irrtümlich genomen.’ They took them by mistake. ‘In Ordnung,’ said the officer. So they let us go and we went to a priest in Topolčany, I think it was a brother of Tibor Toth. We were hiding there for two weeks. We didn’t know the raids were over and that there were no more transports to concentration camps.”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Haifa, Izrael, 26.02.2008

    (audio)
    délka: 58:40
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jsou dva faktory, které rozhodly o tom, že Židům se podařilo přežít: jeden faktor jsou zázraky a druhý faktor jsou dobří lidé

Avraham Brichta
Avraham Brichta
zdroj: Pamět národa - Archiv

Profesor politické sociologie na Haifské univezitě Dr. Avraham Brichta se narodil v roce 1936 v Bratislavě jako Arpád Ivan Brichta. Na Slovensku žil jen do svých třinácti let, od dubna 1949 žije v Izraeli. Mluví slovensky a velmi dobře rozumí česky, v Praze také dlouhodobě pobýval v letech 1991 a 1992 jako hostující výzkumník v Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. Dnes už si však není s jazykem jistý, proto pro složitější výrazy vždy rychleji nachází anglické slovo, ve Spojených státech žil a studoval několik let. Spolu s matkou byl v říjnu 1942 poslán do transportu do Polska, na poslední chvíli byli vyreklamováni, na přelomu roku 1944/45 se ukrývali, v dubnu 1945 v horách. Po válce se stal členem organizace sionistické mládeže Hašomer Hacair, v dubnu 1949 odjel s rodiči hromadným transportem do Izraele. Roku 1958 začal studovat politické vědy a sociologii na univerzitě v Haifě, tomuto oboru se později věnoval profesionálně.