Ilona Bláhová

* 1936

  • "Byl ohromně mlčenlivý, nikdy si nestěžoval, nic nevypravoval a bylo to strašně těžké. A já jsem si teprve o mnoho let později říkala, jak to pro něj muselo být ohromně těžké a také pro naši maminku. Když po deseti letech se jí vrátil, dá se říct pomalu cizí chlap. To už nebyl ten, co před deseti lety odešel. On by býval chtěl i těch deset roků tak nějak vrátit, ale už to nešlo. On pak pracoval ještě, už měl důchodový věk a snažil se, aby se ještě uplatnil. Pracoval v kartonážce, tam paketoval odpad. Chodil domů samozřejmě špinavý, zaprášený, udřený. Bylo to opravdu pro něj těžké. Maminka šila a taky pracovala v kartonážce, šila tam krabice. A pak jí to bylo těžké, dělaly se tam těžké věci, ruce pořád nahoru. Potom sehnala místo jako šička. Spíš se tam opravovalo, než by se šily nové věci. Navenek se rodiče snažili, tatínek se snažil a maminka taky se snažila sžít. Někdy padla ostřejší slova od maminky, ale bylo znát, že to nemyslí zle. Tatínek to tak bral, věděl, že maminka pro ostřejší slovo nejde daleko. Když šel do důchodu, dostal důchod dvě stovky, tak maminka řekla: 'K žití je to málo, na umření je to až moc.'“

  • "Za půl roku pak ještě přišli pro maminku. To už bylo humánnější, to byli solidní. To pamatuju, že jsme byly v Bozkově na pouti a večer jsme přišly domů. Přišli a řekli, že ráno si přijdou pro maminku, ať se připraví, že ji odvezou na Pankrác za tatínkem. Maminka tam byla jako šička, a dokonce mám ještě kapesníček se svým jménem, který pak propašovala nebo nám ho oficiálně dala při nějaké návštěvě, to už nevím. Měly jsme povolené návštěvy jednou za čtrnáct dní, tak jsme se viděly. Ale pamatuji si, že jsme viděly jen maminku, k tatínkovi nás nepustili. Tatínka odsoudili na dvacet let za velezradu. Prošel nejhoršími vězeními, jaká si neumíme představit. Na Pankráci to začalo, pak byl na Borech, ve Valdicích a nakonec v Leopoldově. Z toho Leopoldova pak přišel, když byla ta velká amnestie v šedesátých letech. Odtamtud dojel domů. Ani jsme netušily, že přijede, nedostaly jsme žádné avízo, nic. Najednou stál doma, po deseti letech. To je nepopsatelné. Měli odvolací soud a při tom odvolacím soudu maminka byla zproštěna viny, původně byla odsouzena na dva roky. Sestra byla u soudu a hned si ji odvezla domů. Matka byla sedm měsíců na Pankráci, my jsme byly se sestrou samy. Nechali nás dvě holky samotné doma a nikdo se nestaral, jestli máme co jíst a jestli chodíme do školy nebo vůbec něco děláme. Mně bylo třináct a sestře šestnáct. Naštěstí nás nestrčili do dětského domova, to jsme měly asi ještě kliku při tom všem."

  • "Proč ho zavřeli, to dodneška nikdo neví. Ale tatínkovi volal jeho známý a říkal: 'Ty, Stando, ten Gaber chce utéct přes kopečky.' To se tenkrát říkalo, když chtěl někdo utéct přes hranice. 'Včera o tom mluvil v hospodě. Tak prosím, buď tak hodný a řekni Gaberovi, jestli chce zmizet za kopečky, ať kouká zmizet, nebo ho za chvíli zatknou, když blbě kecá v hospodě.' Nebyl to tatínkův přítel, spíš známý. Tatínek to udělal a to byl důvod, proč ho zatkli a obvinili z velezrady. Když byl zavřený, tak byly denně, po tři neděle denně u nás domovní prohlídky. Denně u nás byli, ne jeden, alespoň tři čtyři policajti a prohlíželi. Chodili a ptali se: 'A co tohle je? Aha, lupa.' Druhý den přišla další parta: 'A co tohle je? Aha, lupa.' Pak se dokonce stalo, že sestře při jedné domovní prohlídce vysypal učení z aktovky a tu aktovku si vzal. Nestyděl se s ní pak za dva dny k nám přijít na domovní prohlídku a měl v tom svoje věci. Takhle to chodilo. Hledali, hledali, nic nemohli najít. Pak po třech nedělích otevřeli podlahu na půdě a řekli, že tam našli zbraně. Tatínek – já si neumím představit, že by zastřelil mouchu, ten by určitě žádnou zbraň neměl.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 27.09.2023

    (audio)
    délka: 01:32:56
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
  • 2

    Jablonec nad Nisou, 13.11.2023

    (audio)
    délka: 41:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Rodiče uvěznili za velezradu, dvě školačky zůstaly doma samy

Ilona (vlevo) a Eva Holých, 1946
Ilona (vlevo) a Eva Holých, 1946
zdroj: archiv pamětnice

Ilona Bláhová, rozená Holá, se narodila 21. září 1936 v Jablonci nad Nisou, její sestra Eva o tři roky dříve. Maminka Albína Holá, rozená Ulbrichová, byla Němka, otec Stanislav Holý byl Čech. Rodiče měli velkoobchod moukou, který v roce 1942 nacisté zavřeli a otec byl totálně nasazen. Obchod už po válce neotevřel. Na konci války pomáhala rodina mnoha německým příbuzným, kteří se připravovali na odsun. Devítiletá Ilona viděla kruté zacházení s Němci, přestala mluvit německy na veřejnosti. V roce 1950 odsoudili oba rodiče ve vykonstruovaném procesu, Stanislava Holého na 20 let, Albínu Holou na dva roky, majetek propadl státu. Matka byla po sedmi měsících zproštěna viny a propuštěna. Dvě nezletilé dcery Eva a Ilona byly po tu dobu samy, musely se vystěhovat z rodinné vily a obě vyslýchala Státní bezpečnost, každou zvlášť. V té době jim pomohli přátelé a někteří učitelé. Všichni příbuzní, ochromeni strachem z komunistických represí, se od dívek distancovali. Ilona nesměla studovat ani střední školu, musela hned pracovat. Matka i dcery se soustavně marně snažily, aby otci trest zkrátili. Stanislav Holý se vrátil po deseti letech na amnestii v roce 1960. Odcizení, způsobené dlouhým odloučením, rodiče zcela nepřekonali. V roce 1957 se Ilona vdala za Karla Bláhu, společně se věnovali sportu i jako trenéři. Narodili se jim dva synové, Petr (1961) a Tomáš (1969). V roce 1968 se Bláhům podařilo koupit zabavený dům, v témže roce se sestra Eva s rodinou vystěhovala za příbuznými do německého Lörrachu, kam se v roce 1978 přistěhovali i rodiče Holých. Úřady jim vyměřily důchody, ze kterých nešlo vyžít, početná německá část rodiny se o ně však postarala. Sametové revoluci Ilona Bláhová dlouho nevěřila. Velice se bála o syna Tomáše, který se jako student aktivně dění účastnil. V roce 2015 ovdověla. V roce 2023 stále denně cvičila, chodila na pěší výlety. Příběh pamětnice mohl být zaznamenán díky podpoře z dotace Statutárního města Jablonec nad Nisou v roce 2023.