V Monaku udělali ze škodovky Porsche Východu. KSČ na ně pak ušila boudu
Václav Blahna se narodil 26. února 1948 v Příbrami. Otec Václav pracoval jako učitel, maminka Květa byla v domácnosti. V raném dětství překonal Václav Blahna šest zápalů plic. Dědeček a babička z matčiny strany, František a Marie Knížkovi, přišli v roce 1953 při komunistické měnové reformě o peníze, které si šetřili na novou stodolu. Svou zemědělskou usedlost s šesti hektary pozemků museli navzdory dlouhému odporu dědečka vložit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Václav Blahna se po maturitě na jedenáctiletce vyučil automechanikem a pracoval jako přijímací technik v servisu Drupol v Příbrami. Během základní vojenské služby na přijímači v Brdech zažil 21. srpna 1968 okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Do kasáren tehdy přicházely protichůdné rozkazy podle politického smýšlení velitelů. Do civilu odešel v roce 1970 a rallye jezdil v barvách Drupolu. U sedlčanského jezdce rallye Antonína Dolejše se učil řídit a upravovat sériová auta na soutěžní. Antonín Dolejš ho doporučil do týmu Barum. V roce 1976 přestoupil se spolujezdcem Lubislavem Hlávkou do továrního týmu AZNP Škoda Mladá Boleslav. V roce 1977 skončil na slavné Rallye Monte Carlo se Škodou 130 RS celkově dvanáctý a vyhrál třídu pro vozy s motory o objemu do 1300 krychlových centimetrů. Po slavném návratu z monackého Monte Carla zneužila úspěšné jezdce Komunistická strana Československa (KSČ), Václav Blahna musel jejich jménem přečíst text odsuzující prohlášení Charty 77. Funkcionáři KSČ ho přemlouvali, aby vstoupil do strany. Odmítl, ačkoliv mu vyhrožovali, že se už nedostane na závody do západní Evropy. Vzhledem k jeho výkonům se však neodvážili ho potrestat. V roce 1979 a 1981 reprezentoval Československo se Škodou 130 RS na prestižní Rallye Akropolis. V celkovém pořadí skončil dvakrát na osmém místě, poprvé s Jiřím Motalem a podruhé s Pavlem Schovánkem. V roce 1981 opustil tovární škodovácký tým. Po necelých dvou letech zakotvil jako jezdec rallye v týmu JZD Slušovice, kde poznal předsedu Františka Čubu, prosazujícího i za komunistického režimu prvky tržního hospodářství. Závodní kariéru ukončil v roce 1997, čtyřikrát během ní získal cenu Zlatý volant pro nejlepšího tuzemského závodníka roku. Podnikal v autoservisu, pracoval jak pro běžné zákazníky, tak pro soutěžní jezdce. S manželkou Marcelou vychovali syna a dceru. V roce 2024 žil v Praze a stále poskytoval služby ve svém autoservisu. Pamětníka jsme mohli zaznamenat díky podpoře Nadace Tipsport.