"Dělali jsme dole jízdárnu. Tam jsme byli i ubytovaní. Každý rok jsme dělali fasádu na domečku, ve kterém bydlel prezident, bylo to tam, před Jelením příkopem. Husák vždycky v létě odjel na Krym na dovolenou. Říkalo se, že tam bylo nějaké špatné počasí, takže se vrátil dřív. My jsme zrovna měli rozdělanou fasádu, a on přišel. Ochranka mu mě představila a on se mě zeptal, kolik nás tady dělá. Já jsem řekl, že já plus osm lidí. On odpověděl: ‚Když vidím ty flašky, tak mám pocit, že vás je tady padesát.‘ Každý jsme měli nějaký ten lahváč."
"V roce 1968 jsem bydlel v domě, před kterým jsme dělali obrubníky na silnici. Přijely dva tanky a přejely nám je. Já jsem vylítl ven a začal jsem na ně řvát. To byl asi pátý den po začátku okupace. Řval jsem na ně a nahlásil jsem to staviteli. On ale řekl, abych byl radši zticha, nebo nás zavřou."
"Velký průšvih jsem měl akorát, když jsme končili školu. Měl jsem kamarádku Vlastu Hessovou, oni měli sběrnu surovin a my jsme tam našli plakáty Tita a Stalina. V noci jsme je po celých Hostomicích rozvěšovali, lepili jsme je na sloupy, a někdo nás udal. Mě, Pepíka Schneidera, Otu a Václava Císařovic, to byli bratři, a ještě jednoho. Museli jsme na národní výbor, protože Stalin a Tito – ti byli za zrádce. I rodiče byli zavoláni a měli jsme z toho velký průšvih. My jsme to nechápali, nevěděli jsme, že se to nesmí dělat. Byl to ale průšvih největší."
Ve čtrnácti letech jsem provedl klukovinu, pak ze mě udělali dělnický kádr
Václav Beránek se narodil 13. července 1943 v Příbrami, ale vyrůstal v Hostomicích ve Středočeském kraji. Jeho otec František Beránek pracoval jako cestář a matka Marta, roz. Šnoblová z Rudy u Rakovníka, byla zdravotní sestra, která prožila prvních 16 let svého života s rodiči ve Francii. Václav vyrůstal s mladší sestrou Annou. Silně jej ovlivnil dědeček Václav Beránek z Hostomic, veterán první světové války. Otec byl za druhé světové války totálně nasazen na práci do Říše. Václav se v roce 1957 jako čtrnáctiletý zapojil v Hostomicích do incidentu, kdy s kamarády vzali ze sběrných surovin plakáty Stalina a Tita a vyvěsili je po vsi. Na nátlak soudruhů se pak stal dělnickým kádrem. V letech 1958–1961 se v Příbrami vyučil zedníkem. V roce 1962 narukoval na vojnu k vnitřní stráži. Druhý rok sloužil v Domažlicích, kde stavěl strážní domky. Oženil se v roce 1965 a založil rodinu. Od poloviny 60. let žili s rodinou v Berouně. V 60. letech vystoupil z Komunistické strany Československa (KSČ), ale v 70. letech se vrátil, protože jinak by se dcera nedostala na školu. V letech 1983–1989 pracoval jako zedník na Pražském hradě na rekonstrukci vnitřních prostor. V letech 1990–1992 pracoval v Německu. Po letech se s manželkou vrátili do Hostomic do domu po rodičích, kde žili i v době natáčení v roce 2023. Vychovali dvě dcery. Zemřel v listopadu roku 2023.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!