„Mně po určité době toho setkávání s těmi svědky Jehovovými přestala vyhovovat ta jejich argumentace. Konkrétně to bylo to, že jsem mu přestal důvěřovat v okamžiku, kdy on svou vlastní organizaci vnímal jako neomylnou, kdežto všechny ostatní křesťanské skupiny vnímal jako vlastně lživé komunity, které to křesťanství zprznily. Já nevěděl proč, ale vnitřně jsem tomu nedůvěřoval, tak jsem si to šel ověřovat do těch komunit. A to mi poskytlo nadhled nad tím učením těch svědků Jehovových. A současně mě to zavedlo do prostředí Českobratrské církve evangelické.“
„V podstatě je to hermeneutická otázka. To znamená otázka výkladu toho textu. Českobratrští evangelíci vnímaj ten Starý zákon skutečně jako text. Zkoumaj ho jako text, zkoumaj jeho stáří. A zkoumaj jeho teologické vlivy, v podstatě, na Nový zákon a na tu křesťanskou teologii. Kdežto pro mě to byla výpověď o životě, to znamená nějaký vyznání víry, který má člověka někam nasměrovat a nárokuje si nějaký jeho chování. Já jsem z toho cejtil podnět k úpravě svýho chování. Kdežto moji spolužáci to vnímali jako další informace, které získávají a které je nijak nebudou ovlivňovat v tom jejich postoji. Což se potom prakticky promítlo do určitých mých postojů. První, co mě tam oslovilo, bylo: sobota jako den odpočinku. Jo. A v tomhletom duchu další prvky, který vlastně jsou živý v tý židovský komunitě. Takže ta praxe tý židovský komunity mě ovlivňovala.“
„V Izraeli jsem nikdy nebyl. A dá-li Bůh, nikdy nebudu.“ - „Ten důvod je jakej?“ - „Já tam prostě nechci. Já vůbec… nevím, jestli je to racionální rozhodnutí. Kdybych to chtěl racionálně říct, tak já se obávám, že mám nějakou představu o tom, jak ta země vypadá, z těch textů. A že bych rychle vystřízlivěl. Protože bych se tam setkal s tím, s čím jsem se setkal tady při cestě za váma. Že jsem téměř ani neprošel na ten Karlův most, protože tam všude jsou jenom turisti. Jo, to už není pro lidi. Tady ten život v tom městě není pro lidi, jenom pro turisty. Toho jsem se obával. Ale já to, co potřebuju vědět ke svýmu životu, to já čtu z toho Starýho zákona. Já si myslím, že já bych se tam nic dalšího nedozvěděl. Nebo: já o ty emoce, které jsou spojeny s návštěvou nějakých míst, tak já o ně moc nestojím.“
Jiří Beneš se narodil 5. srpna 1961 v Praze. Během studia na středním odborném učilišti se setkal se svědky Jehovovými, kteří mu otevřeli svět náboženství. Začal se zajímat o další křesťanské komunity a přijal evangelickou víru. Od roku 1981 studoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu a ještě před nástupem se o něho začala zajímat Státní bezpečnost. Pokoušela se ho získat jako informátora o dění na fakultě, Jiří Beneš však spolupráci nepodepsal. Během vysokoškolského studia ho zásadně oslovil Starý zákon a praxe judaismu. Pod tímto vlivem po absolvování fakulty v roce 1986 konvertoval k Církvi adventistů sedmého dne a o tři roky později, krátce před listopadovým převratem, se stal adventistickým kazatelem. Bohoslužbám a pastorační péči se věnoval v Kladně, Slaném a Praze do roku 2002, kdy jako odborný asistent nastoupil na Husitskou teologickou fakultu UK. Učil hebrejštinu a Starý zákon, v roce 2013 se habilitoval a v současnosti je vedoucím katedry biblistiky a judaistiky.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
