Jiří Benda

„Táta poslal telegram, abych koukal stříhat domů. Tak jsem skončil školu a jel jsem do Prahy v osmatřicátým v září. No a přijel jsem do Prahy a oni zavřeli hranice, tak jsem tady uvízl, v Praze jsem bydlel u známejch. Až když zabrali Sudety... po zabrání Sudet otevřeli hranice, tak jsem si koupil lístek a jel jsem do Švédska. Jako čtrnáctiletej kluk. (A šlo to? Pustili vás bez problémů?) Ne, já jsem musel mít hodně nějakých povolení, že člověk může vyjet ven. A teďka napsali, že jako nemůžou za mě ručit naše úřady už, že prostě jedu na vlastní... Nechtěli mě pustit, že mi bylo čtrnáct. Já jsem na tom trval, že táta furt psal, co se mnou je, tak jsem to ukázal a tak jsem jel, no. Nejhorší bylo to, když jsem přijel do Švédska, tak na mně chtěli vízum. Já jsem koukal jako vyvalenej na něj a on mně říká, ten celník, nejdřív začal německy, tak já jsem mluvil švédsky s ním: ‚Hele, máš blbej pas. Od půlnoci je vízum!‘ Já pám: ‚A jak to můžu vědět, když jsem byl na lodi?‘ ‚A kam jedeš?‘ ‚Do Stockholmu.‘ ‚Tak jeď, ať si to rodiče vyříděj, jak chtěj.‘“

„Potom jsem byl, potom mě vzali do civilní obrany, jako cizince. Oni nevěděli vůbec, že jsem cizinec, zřejmě. Dostal jsem legitimaci a s tou jsem se dostal všude. Jezdil jsem tramvají zadarmo, autobusem zadarmo. A všude jsem měl přístup, kam ti Švédové nemohli, tam jsem mohl já. (Co bylo vašimi povinnostmi v té švédské obraně, teda v té švédské civilní obraně?) Nejdřív jsem byl spojka u policajtů, když bylo cvičení, tak jsem byl u policajtů, chodil s nima po večerech a v noci. Potom mě přiřadili k hasičům. To jsme vždycky tak v neděli, většinou v neděli, v sobotu odpoledne měli cvičení, to jsme vyjížděli na cvičení. (Jak vás napadlo vůbec se dát na takové zaměstnání?) Oni nás vzali. Já jsem byl u skautů, oni vzali automaticky. Když to začalo, tak nás vzali jako pořadatele, když jsme tam přišli, tak nás vždycky zapsali, nikoho se neptali. Jméno, adresa, tím to haslo. Jelikož jsem měl švédský jméno, tak jako... Já jsem tam měl Georg, protože Jiří se špatně vyslovuje, tak jsem se jmenoval Georg. Georg má svátek 23., Jiří 24., tak nejbližší jméno, to je tak švédskej překlad, že jo. Takže jsem říkal Georg Benda a mluvil jsem švédsky.“

„Tam jsem byl jako pomocnej mechanik, staral jsem se o letadla ještě s jedním. To byli dva, to byl Anglán. Ráno jsme přišli, nastartovali jsme mašiny, nechali jsme to na patnáct set obrátek, kontrolovali jsme budíky. Zastavili jsme to, čekali, až přijedou doplnit nádrž, co jsme vyčerpali. Doplnili nádrž, podepsala se knížka, že letadlo je v pořádku, a tím to pro nás haslo.“

„Dostal jsem se na ministerstvo zahraničních věcí. Kdy to bylo... v sedmačtyřicátým. Tam jsem dělal a potom mě v jedenapadesátým vyhodili. (A proč vás vyhodili?) Napsali mně tohleto... Že přijmou moji... Že berou na vědomí... ‚Ministerstvo zahraničních věcí bere Vaši přihlášku do výroby na vědomí a přijme Vaši tříměsíční výpověď k 1. červnu 1951 a činí opatření, aby výplata Vašeho pracovního příjmu v pokladně zdejšího úřadu byla zastavena koncem srpna 1951.‘ To jsem dostal třicátýho. (Potom jste musel jít pracovat kam?) Totální nasazení v Avii. ‚Nastupte řádnou dovolenou na zotavenou a po uplynutí tý dovolený se hlaste k nástupu práce v národním podniku Avia v Letňanech.‘ (A důvodem bylo co, že jste musel odejít?) Že jsem sloužil v cizí armádě v zahraničí, to stačilo.“