Jaroslav Benák

* 1962

  • „My jsme to mistrovství světa v Praze [roku 1985] vůbec nezačali dobře. Před tím mistrovstvím jsme prohráli poslední přípravný zápas s Pardubicemi 5:3. Ale pak, jak se ta parta stmelovala… Ty první zápasy jsme byli nervózní, něco jsme vyhráli, něco prohráli, ale nervozita tam pořád byla. Ale to byla věc trenérů, pana Bukače a Neveselého, že nás dokázali zklidnit. Hovořili s námi před každým zápasem. ‚Hoši, teď hrajete doma, mistrovství světa, musíte ze sebe vydat maximum.‘ Taková psychologie. To na nás hrozně působilo a nechali jsme na ledě všechno. I my hráči mezi sebou jsme se povzbuzovali. Byl to neskutečný zážitek.“

  • „My jsme spali s Jirkou Hrdinou na pokoji [na olympiádě v Calgary roku 1988], protože jsme se kamarádili dost. On tam po té olympiádě zůstával. A tam za mnou začali chodit ti scouti a přesvědčovali mě, abych tam zůstal s ním. Říkal jsem: ,To nemůžu.‘ Všichni tam na mě tlačili. A už to vypadalo na takových 85 procent, že tam zůstanu, už jsem volal i do Česka, že rodina by se tam dostala přes Červený kříž. Ale nakonec jsem měl strach o otce a o celou rodinu vlastně. A já byl vlastně lampasák, nadporučík, takže to by nebylo jednoduchý. I když kdybych věděl, že za rok bude všechno jinak, tak… nevím.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Jihlava, 24.09.2024

    (audio)
    délka: 01:12:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport pro legendy
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jestli mě mrzí, že jsem nezůstal v Kanadě? Milion snů jsem o tom měl

Jaroslav Benák při natáčení
Jaroslav Benák při natáčení
zdroj: Post Bellum

Hokejista Jaroslav Benák se narodil 3. dubna 1962 v Havlíčkově Brodě a vyrůstal v nedaleké obci Olešná. Jeho otec byl truhlář, matka pracovala v podniku Pleas a později v JZD. S hokejem začal už ve čtyřech letech na místním rybníce, kde ho v osmi letech objevil trenér havlíčkobrodských žáků a dorostu. Vyučil se strojním zámečníkem a roku 1981 nastoupil jako obránce do Dukly Jihlava. O dva roky později se stal členem československého reprezentačního týmu. K jeho největším úspěchům patří stříbrná medaile pro československý tým na olympiádě v Sarajevu a zlato z mistrovství světa v Praze roku 1985. Byl evidován jako důvěrník Vojenskou kontrarozvědkou. Roku 1988 na olympiádě v Calgary odmítl nabídku zůstat v Kanadě a stát se členem týmu Calgary Flames, což by znamenalo emigraci; obával se o osud své rodiny v Československu. Po roce 1990 působil jako hráč ve finském týmu SaiPa Lappeenranta a italském Cortina d‘Ampezzo, i v dalších českých i zahraničních mužstvech. Roku 2002 ukončil aktivní hráčskou kariéru kvůli zraněným kolenním vazům a dál působil jako trenér ve Žďáru nad Sázavou, Havlíčkově Brodě a Pelhřimově. Je ženatý a má dvě děti, jeho syn Jan se oženil s Markétou Čajkovou, dcerou tragicky zesnulého hokejisty Luďka Čajky.