Bohuslav Bělík

"Maturoval jsem roku 1953. Měli jsme mít maturitní večírek a zrovna přišla měnová reforma. Tak se stalo, že na našem večírku jsme měli pouze na jednoho malého ruma. Na víc nebyly peníze. To bylo tak šikovně udělané, že pomalu nebyly peníze ani na základní potraviny."

„Únor 1948. To si vzpomínám, jak jsme byli všichni, celý Svit, tenkrát ještě Baťa, potom jako Rudý říjen a Svit, nahnáni k mrakodrapu, teď je tam lékárna, tak tam byla hasičská zbrojnice a bylo tam uděláno pódium, kde vystoupil – to jméno si pamatuji dodnes – Kijonka, zřejmě od Ostravy, podle řeči. Bylo nám řečeno, že jediný hlasitý projev je tleskání. Že jinak se nesmíme nijak vyjadřovat k tomu, co bude říkat. No a říkal, to si pamatuji dodnes, že bude revoluce. Bude to komunistická revoluce, že zvítězíme a budeme se mít tak dobře, jak tady bude komunismus, že budeme pracovat čtyři dny v týdnu po šesti hodinách a že se budeme mít jako prasata v žitě. Doslova to tak řekl. No tak jsme byli potichu. Někdo tam v tom celém areálu projevil svoji nevoli a pak jsme viděli, jak k nim přišli nějací lidé a odvedli je pryč. A nevíme kam. Takže situace byla taková. Museli jsme držet ústa a krok, protože kdo se nějak vyjádřil, tak se ztratil a nevíme o něm nic.“