Milan Bartoš

* 1951

  • „Měli jsme takový ‚skalp‘. Dělali jsme formu, podle které se tisknul modrotisk na kroj na olympiádu. A tou formou se také natiskly vějíře, které byly z pravého modrotisku. Zuzana Ósako byla návrhářka celé olympijské kolekce. Ta modrotisk pozdvihla do neskutečných výšin.“

  • „Seznámil jsem se s manželkou. Tam byl podobný příběh. Její tatínek vystudoval práva, ale už byl taky takový uklizený, takže dělal v nějakém zemědělském zařízení. Mezitím za ním začali chodit lidi, aby jim pomohl. Sepsal nějakou stížnost a tím se stal nepohodlným. Prostě ho típli a udělali s ním takový monstrproces. Bylo to u nás v kulturním zařízení, plný sál. Tak si to vezměte, ten člověk žije jen tak nějak poklidně a najednou ho vytáhnou do takového zařízení, kde je plný sál, a všichni na něj křičí: ‚Pověsit!‘ Bylo to zinscenované a dostal se do Jáchymova a z Jáchymova už se vrátil jako úplně jiný člověk.“

  • „Po znárodnění přišli o nějaké stroje. Tak nastoupili do národního podniku Tiba. Moje máma už jako kreslička koloristka. Tam vzniknul vztah k tomu, že jsem celkem ‚ujetý‘ na kytky a na takové věci, protože odmalička – ještě před první třídou – jsem to maloval a kreslil. Uměl jsem takové ty finty, jak se dají kytky namalovat a nakreslit.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 23.04.2024

    (audio)
    délka: 01:06:36
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Modrotisk ho provázel celým jeho životem

Milan Bartoš ve své dílně, 1990
Milan Bartoš ve své dílně, 1990
zdroj: Archiv pamětníka

Milan Bartoš se narodil ve Dvoře Králové nad Labem 17. října 1951. Jeho dědeček byl drobný živnostník, který měl vzorkoryteckou dílnu. V rodinné tradici pokračoval i tatínek a maminka. Po komunistickém převratu v roce 1948 byla rodině zabavena část dílenského zařízení. Rodiče tak byli nuceni začít pracovat v zaměstnaneckém poměru v textilní továrně Tiba ve Dvoře Králové. Milana Bartoše ovlivnila rodinná řemeslná tradice a lidové výtvarné umění. Po ukončení školy nastoupil jako rytec měděných forem v textilní továrně Tiba ve Dvoře Králové. V roce 1975 se oženil. Potřeboval uživit rodinu, a tak nějakou dobu pracoval na lépe placených místech jako řidič hasičského vozu a posléze ve výrobním podniku Detva Bratislava. Po návratu do Dvora Králové se vrátil k výrobě a opravám modrotiskových forem ve své vlastní dílně. Na začátku osmdesátých let minulého století přibral do své dílny partnera Jaroslava Pluchu, se kterým spolupracuje dodnes. V dílně se uplatnil i jeho syn Tomáš, takže poslední dílna v České republice na modrotiskové formy získala nástupce. V roce 2020 ocenilo Milana Bartoše a Jaroslava Pluchu Ministerstvo kultury České republiky jako „Nositele tradice lidových řemesel“. Milan Bartoš vychoval dva syny Jana a Tomáše a v době natáčení (2024) stále žil ve Dvoře Králové nad Labem.