„Já jsem toho jednadvacátého neměl službu. Byl jsem na rotě. Ráno byla ještě tma, když nás vzbudil strašný hukot letadel. A protože ti Rusové to tam z toho cvičení všechno dobře znali, tak přistálo letadlo s navigátory a obsadili okamžitě navigační věže. Pak už přistávala jedna andula za druhou a z nich vyjížděly tanky, se světly ještě zabalenými ve voskovém papíře. Takové tanky jsme ještě neviděli. Byly to šedesátdvojky a my jsme měli maximálně pětapadesátky.“
„Na každou úkolovou práci byla norma. Například osádka, v šesti lidech, musel na hlavu a směnu vyrazit třeba půl metru chodby. Vždy na konci měsíce přišli měřiči, změřili to a sečetli. A podle toho jsme byli placení. Rekord se konal tak, že se vrtalo na delší vrtné tyče a snažili jsme se udělat podstatně víc, než stanovila norma. Aby to byl rekord, muselo se udělat minimálně o třicet procent více. Bylo to vždy k nějakému komunistickému výročí. Rekordy se dělaly třeba na počest Velké říjnové socialistické revoluce nebo nějakého vítězství a podobně.“
„Říkali: ,Máš výsledky. Tvoje osádka dělá dobře. Překračuješ normy. Měl bys být ve straně.‘ Já jsem ale nechtěl, a tak jsem jim říkal: ,Nemůžu dělat dvě věci najednou. Být dobrým straníkem i dobrým horníkem.‘ A když to vezmu úplně popravdě, tak jsem tolik pracoval, abych dostal děcka na školu.“
„Jako děcka těch německých rodičů jsme malinko ve škole trpěli. Neříkám moc, ale trošku. Po válce se sem nastěhovali rumunští Slováci, Řekové, nevím kdo ještě. Cikáni a tak dál. A ta (nálada) proti Němcům už byla i mezi těmi dětmi. Ty jsi Němec. Ty jsi fašista, říkaly a bylo to dost nepříjemné.“
Josef Bannert se narodil 8. března 1947 v Heřmanovicích na Bruntálsku v podhůří Jeseníků. Matka byla sudetská Němka a po válce musela nastoupit na nucené práce na statku na Frýdecko-Místecku. Otec byl neznámý a Josef Bannert vyrůstal s matkou v rodině svých německých prarodičů. V roce 1948 dostala rodina možnost vystěhovat se do Německa, ale odmítla a byla přesídlena do Žďáru nad Sázavou. Tam se vdala, získala české občanství a rodina se vrátila do Heřmanovic. V srpnu 1968 zažil Josef Bannert invazi vojsk Varšavské smlouvy ve vojenském prostoru v Milovicích. Roku 1975 nastoupil jako horník do Rudných dolů Zlaté Hory, kde byl svědkem hlubinného dobývání mědi, jedné ze strategických surovin pro československý socialistický průmysl. Zemřel 28. června 2024.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
