Z Terezína si pamatuju jedno české slovo - brambora. Dostala jsem ji jako dárek k osmým narozeninám
Stáhnout obrázek
Inge Auerbacher se narodila 31. prosince 1934 v jihoněmeckém Kippenheimu jako jediné dítě Bertholda a Reginy Auerbacherových. Často jezdila k rodičům matky do Jebenhausenu, kde si hrála s křesťanskými dětmi a získala hezké vzpomínky. Od Křišťálové noci se situace pro Židy v Německu výrazně zhoršovala, po návratu otce a dědečka z Dachau se rozhodli přestěhovat do umírněnějšího Jebenhausenu. Po vypuknutí druhé světové války však dědeček zemřel na infarkt, malá Inge musela dojíždět do židovské školy až do Stuttgartu a v roce 1941 zmizela babička v transportu do lotyšské Rigy. Babičku už rodina nikdy neviděla, stala se jednou z 30 000 obětí masových vražd v lese Bikernieki. Rodině Auerbacherových se dlouho vyhýbaly transporty, protože otec byl válečný hrdina z první světové války. Nakonec dostali v roce 1942 výzvu k nástupu do transportu do Terezína, kde pak strávili v nuzných podmínkách o hladu a v nemocech tři roky. Inge si s sebou vzala jen panenku Marlene, ostatní věci jim zabavili. Zatímco děvčátka Ada i Ruth, s nimiž se v Terezíně skamarádila, se konce války nedožila, Inge s rodiči se dočkala osvobození. Byla jediným dítětem ze svého württemberského transportu, které přežilo. Po návratu do Stuttgartu devět měsíců bydleli v jedné místnosti ve svém bývalém domě v Kippenheimu, pak v Göppingenu. Nakonec se však rozhodli odejít do Ameriky, kde měla matka příbuzné. Zde se však projevila u Inge tuberkulóza, dva roky musela strávit na nemocničním lůžku. Uzdravila se nakonec díky objevu antibiotik streptomycin, v patnácti letech začala chodit do školy a nakonec se z ní stala chemička. Ve výzkumné laboratoři pracovala 38 let, zároveň psala knihy a přednášela o holokaustu po celém světě. Její neznámější kniha Jsem hvězda vyšla také v češtině.
